Půda je jedinečný a nenahraditelný zdroj pro výrobu potravin pro lidstvo. Takto bychom se k ní měli i chovat. S částečnou nadsázkou ji lze přirovnat k lidskému tělu. Jak se k vlastnímu tělu chováme a jak se o něj staráme, tak se ozývá. Vše nedobré, co jsme kdykoliv provedli, nám tělo vrátí v té nejnevhodnější chvíli. Takovou paralelu můžeme po mnoha zkušenostech očekávat i od půdy.
Žijeme v době, která zemědělské půdě není moc nakloněna. Půdní fond se ztrácí pod betonem logistických center, komunikací, výrobních hal apod. Je to daň rozvíjející se ekonomiky? Plochy, kde po mnoho desetiletí rostla pšenice nebo kukuřice, jsou pro zemědělskou výrobu nenávratně ztraceny. Nezachrání ji ani regenerované zelené plochy kolem výrobních hal nebo vysazené ovocné dřeviny uvnitř oplocených areálů. A k tomu, co zůstává, se chováme často velmi macešsky. Žijeme v době velkovýrobních technologií, které využívají velké pracovní záběry strojů a potřebují vyšší výkony motorů. To, ruku v ruce, přináší zvyšování hmotnosti, kterou je třeba po polích přesouvat. Moderní stroje jsou vybaveny špičkovou elektronikou, ale za volantem sedí člověk. Ten rozhoduje o jízdě stroje! Přejezdy strojů po polích ovlivňují jednoznačně kvalitu půdy, resp. její fyzikální vlastnosti. Pokud udusání vzniká vlivem pohybu strojů, nazývá se tento efekt jako technogenní faktor. Utlačená půda vykazuje vyšší odpor při vnikání nářadí do půdy, má vyšší objemovou hmotnost, vykazuje úbytek pórů v půdě, zhoršuje infiltraci vody do půdy, vytváří předpoklady pro vodní a větrnou erozi, ovlivňuje nedobrou cirkulaci živin v půdě, vytváří nepříznivé prostředí pro kořenový systém a půdní organismy apod. V konečném důsledku zhoršuje rentabilitu výroby.
Omezit utužování půdy lze technickým řešením, nejčastěji snížením měrného tlaku strojů na půdu. Zde se využívá celá řada řešení od variabilního huštění pneumatik přes používání speciálních nízkotlakých pneumatik a rozložení hmotnosti na více náprav až po opětovný návrat pásových podvozků. Každé technické řešení něco stojí a hospodář se ve snaze udržet rentabilitu výroby ubírá cestou snižovat, resp. nezvyšovat náklady. Ne že by ochrana vlastní půdy nebyla hodná investice – vždyť například odstraňování následků zhutnění hloubkovým kypřením není levná záležitost! Existují však i možnosti, jak zhutnění půdy vyvolané průjezdy techniky omezit a redukovat.
Obvyklý pohyb strojů po pozemku
Zaměřme se na tu nejlevnější řešitelnou stránku, a tou je organizace práce a pohybu strojů po poli. Výrazné utlačování půdy zaznamenáváme na souvratích parcel, zvlášť na té jejich části (hraně), která slouží k otáčení strojů. Zhutnění půdy je ovlivňováno především rychlostí otáčení v kombinaci s vlhkostí půdy a volbou způsobu otáčení. Je prokazatelné, že malé zpomalení (například soupravy se secím strojem se záběrem 6 m) při otáčení na úvrati např. z 7,2 km/h na 5 km/h znamená jen 13 sekund navíc na jednu otáčku. Při 20ha parcele o šířce strany na otáčení 500 m to představuje asi 35 minut navíc.
Úvratě jsou často devastované i z důvodu vyprazdňování, resp. plnění, oprav, přestávek apod. – tedy vlivem pracovních činností, které souvisejí s hlavní činností na poli. Nežádoucí udusání půdy vzniká často při „nutnosti“ provést práce v agrotechnickém termínu, ale v době, kdy je půda vlhká a méně únosná. Dědové říkali, „… pokud chceš jít dělat do mokré půdy, raději si lehni a spi. Uděláš méně škody „. Následky na porostu a na půdní struktuře si každý dokáže představit. Kromě těchto extrémních situací zde však zůstává běžný, nutný pohyb strojů po poli. I ten se skládá z pracovních jízd a otáček. V případě vedení strojů podle viditelné předchozí jízdy nebo podle čáry mechanického značkovače – tedy při člunkovém způsobu pohybu, je třeba využívat smyčkové otáčení. Velikost smyčky je dána šířkou pracovního nářadí. V současné době, kdy je množství strojů vybavených navigačními zařízeními, je vhodné využívat střídavé jízdy (ob jednu nebo více jízd). Při dobrém nastavení navigace se souprava dokáže přesně zařadit na potřebný záběr i při střídavých jízdách. Odstraní se tím složité manévrování a hrnutí půdy při plném vytočení předních kol a vyšší rychlosti. Takové otáčení je vhodné zvláště u strojů s větším pracovním záběrem.
Významnějším se však ukazuje „běžné“ vedení strojů po poli. Ve snaze dokonale vyrovnat povrch pole převládá klasický názor, že je třeba vést stroje pod určitým úhlem na předchozí jízdy. Jak dokazují mnohé zkušenosti, toto pravidlo se při standardních pracích a přípravě půdy stává méně významným, zvláště se stroji s pracovním záběrem nad 6 m. Vedení stroje pod různým úhlem s sebou nese významné negativní důsledky z titulu utužení půdy. Ze studií, které byly řešeny ve světě a mapují pohyb strojů po poli v jednom pěstitelském roce, vyplývá, že není zvláštností najít osm a více pracovních operací s různým směrem jízdy. Například při pěstování obilnin – hnojení, zpracování půdy a likvidaci plevelů, předseťové přípravě, setí, chemické ochraně, hnojení, sklizni, lisování slámy, odvozu slámy, podmítce, to může být deset operací, kdy např. ochrana a hnojení bývají ve vícenásobném opakování. Pokud se využívá technologie se založenými kolejovými řádky, pak setí, hnojení a ochrana využívají jednu stopu. Operace spojené se zpracováním půdy jsou ale vedeny pod různými úhly. Způsob jízdy je často závislý na úvaze obsluhy stroje.
Jako příklad lze uvést výsledky pozorování, které se dělaly na Technické fakultě SPU v Nitře. Při pěstování pšenice byly provedeny čtyři pracovní operace zpracování půdy, jejichž směr byl veden v úhlech 15 °, 25 °, 35 ° a 40 ° na směr budoucího setí. Rozborem plochy po stopách pneumatik lze konstatovat, že 39 % plochy bylo bez průjezdu, 39 % plochy bylo projeto 1x, 19 % plochy 2x a 3 % plochy bylo projeto trojnásobně.
Prof. Ing. Vladimír Rataj, Ph.D., Ing. Jana Galambošová, Ph.D., MPhil., Ing. Miroslav Macák, Ph.D., Ing. Marek Barát
zdroj : Mechnizaceweb.cz - celý článek v Mechanizaci zemědělství 5/2017.*