Původ
Původní výskyt řepky je vázán na oblast středomoří. Původně se druhy z rokuBrassica uplatňovaly jako zelenina. Ve středověku jejich význam vzrostl a začalo využívání jejich semen na výrobu olejů nebo mýdel.
Morfologie
Rozloženější trsy. Kořen kůlový, dlouhý 60 - 70 cm, boční kořeny kratší a jemné, s hustou sítí kořenových vlásků. Méně vyvinutý kořenový systém mají řepky jarního typu. Lodyhy kulaté, dosahují výšky až 1,10 (pícninářská zralost) a jsou vyplněny dření. Spodní listy jsou drsné, peřenodílné s velkým koncovým úkrojkem, modrozelené. Horní listy jsou celokrajné a hladké. Spodní části listové čepele obepínají lodyhu. Květenstvím je hrozen. Plodem je šešule, která obsahuje 15 - 20 semen. Semena jsou drobná, tmavě hnědé až černé barvy. HTS 5 g.
Ekologické požadavky
V době klíčení a vzcházení vyžaduje dostatek vláhy. Není náročná na teplotu. Daří se jí v v bramborářské a řepařské výrobní oblasti. Při déletrvajících holomrazech je nebezpečí vymrznutí.
Půdy by měly být střední nejlépe hlinité až písčitohlinité, hlubší, pH slabě kyselé. Nevyhovující jsou půdy extremně kyselé, písčité, vysychavé a stejně tak půdy těžko zpracovatelné.
Biologie
Řepka olejka může být jarního nebo ozimého charakteru. Řepka ozimá je typická dlouhodenní rostlina. Na podzim vytváří přízemní listovou růžici a na jaře dochází k prodlužovacímu růstu. Vyznačuje se velmi dobrou chladuvzdorností (až -12oC). Pro podzimní vývoj řepky není důležitá teplota, ale dostatek vláhy pro dobré zakořeňování a vytvoření odpovídající přízemní růžice. Na jaře dochází k prodlužování stonku a zakládání květenství. Do optimální pícninářské zralosti (počátek kvetení) vyžaduje řepka ozimá v jarním období cca 40 dnů s průměrnými teplotami 7 - 8 oC.
Pícninářský význam
K pícninářským účelům využíváme řepky jarního i ozimého charakteru.
Řepka pro pícninářské využití může být ke krmení pěstována jako hlavní plodina (podzimní nebo jarní ve směsi s jílkem mnohokvětým), jako ozimá meziplodina (směs s ozimou obilninou) nebo jako letní a strnisková meziplodina.
Řepka je alternativním zdrojem za organická hnojiva (zelené hnojení). Zvyšuje úrodnost půdy, odpleveluje. Významný krajinotvorný prvek, brání erozi půdy a vyplavování nitrátů do nspodních vod.
Výnos ozimé řepky je 25 - 30 t.ha-1 zelené píce (15 % sušiny). Řepky pěstované jako strniskové meziplodiny poskytují výnos 15 - 20 t.ha-1 zelené píce (10 - 13 % sušiny).
Obsažené antinutriční látky
Glukosinoláty (GSL) představují významnou skupinu sirných sekundárních metabolitů s toxickými nebo odpudivými účinky.
Agrotechnika
Půda by měla být kvalitně zpracovaná a dostatečně slehlá. Setí řepky ozimé připadá na konec srpna až počátek září. Hustota 1,3 MKS.ha-1 (8 - 10 kg.ha-1), hloubka setí 15 - 20 mm. Šířka řádků 125 - 150 mm.
Na jaře se vysévá krmná řepka koncem března až začátkem dubna. Při použití ozimé řepky se vytváří pouze listy a lodyhy. Ve směsích s jílkem rostliny částečně obrůstají také do druhé seče.
Hnojení dusíkem v dávce 100 kg.ha-1 N. 60 - 70 kg.ha-1 se používá při předseťové přípravě půdy, 50 - 60 kg.ha-1 se aplikuje za vegetace na list. Draslík a fosfor aplikujeme při přípravě půdy v dávce 30 kg.ha-1 P a 70 - 80 kg.ha-1 K.
Zařazení v osevním postupu
Vynikající předplodina pro obiloviny. Žádaný přerušovač obilních sledů. Může se pěstovat jako ozimá, letní nebo strnisková meziplodina.
Sklizeň
Optimální pícninářská zralost ozimé řepky je před začátkem květu (nejvyšší výnos živin z jednotky plochy). Jarní řepku sklízíme za 70 - 80 dnů po výsevu. Sklizená píce musí být zkrmena přímo, bez meziskladování. Při skladování řepky dochází k redukci nitrátů na toxické nitrity.