Česko by se podle profesora Františka Kumhály mohlo v budoucnu stát lídrem takzvaného precizního zemědělství. To je založené na ošetřování jednotlivých částí pozemku různými způsoby na základě dat z GPS, družicových snímků a senzorů.
"V Česku v tomto oboru vzniká řada inovací. Zároveň tady převažují velké zemědělské podniky, které hospodaří na rozsáhlých pozemcích, což je pro použití této metody výhodou," uvádí Kumhála, který působí jako pedagog a koordinátor Centra precizního zemědělství na České zemědělské univerzitě v Praze.
Technologie v zemědělství podle něj pomáhají nejen zlepšovat hospodaření farmářů, ale i řešit problémy jako sucho či zhoršení kvality půdy. Zemědělci v Česku ale zdaleka nevyužívají jejich plný potenciál. "Důvodem nejsou ani tak vysoké náklady, jako spíš stále ještě komplikované ovládání. K masivnějšímu rozšíření moderních technologií dojde, až budou skutečně uživatelsky přátelské. Přispět by k tomu mohl třeba rozvoj umělé inteligence," říká Kumhála.
Precizní zemědělství je myšlenka stará přes 20 let. Proč se více rozšířila až v poslední době?
V 90. letech 20. století přišla americká armáda se signálem GPS, který později uvolnila i pro civilní účely. A tak se tato technologie dostala i do zemědělství. Poprvé ji farmáři využili na sklízecí mlátičce, díky čemuž bylo možné sledovat okamžitý výnos. Zjistili, že ačkoliv obdělávají všude stejně, v jedné části pole je výnos pšenice třeba čtyři tuny, v další klidně i dvojnásobek. Ukázalo se ale, že najít odpověď na otázku, proč tomu tak je, je daleko složitější, než se zdálo. Pak přišlo stadium deziluze a kvůli vyšším nákladům a nejasnému finančnímu přínosu se precizní zemědělství přestalo asi na 15 let masivněji rozšiřovat. Zájem o něj znovu obnovil rozvoj nových technologií, především senzorů, a také jejich zlevnění. Co dřív stálo půl milionu korun, dnes pořídíte za 50 tisíc. Dalším důvodem této "renesance" je, že se objevily nové problémy jako třeba přílišné utužení půdy způsobené těžkou zemědělskou technikou, které je potřeba řešit.
Jak velká část farmářů v Česku využívá prvky precizního zemědělství?
Skoro každý větší podnik má dnes navigaci strojů a běžně také ve stájích najdete roboty na přihrnování krmiva kravám nebo dojicí roboty. Pak jsou ale složitější technologie jako třeba dálkový průzkum země, který je v tuzemsku zatím spíše okrajovou záležitostí. Česká republika je přitom členem Evropské kosmické agentury, díky čemuž si zemědělci mohou zadarmo stáhnout snímky svého pozemku z družic Sentinel I a II. A zdarma jsou i některé softwary, které tato data umí zpracovat. Velké možnosti nabízí i bezpilotní letadla, která dokážou udělat snímky až 300 hektarů půdy za den. Na základě těchto informací se pak mohou zemědělci rozhodovat, jaká míra hnojení, závlah či jiných zásahů je v jednotlivých částech pozemku potřeba.