Jak rostlina působí na půdní prostředí? Jak ovlivňuje její chemické složení a život mikroorganismů? Tyto otázky se nám zdají zcela zásadní pro pochopení komplexnosti systému rostlina-půda-mikrobiom v souvislosti s udržitelností hospodaření na zemědělské půdě, ale také se zachováním mimoprodukčních funkcí půdy.
Rostliny, jak známo, ke svému životu potřebují kromě (slunečního) světla, oxidu uhličitého a vody, které zpracovávají fotosyntézou na uhlíkaté látky (zdroj energie i stavební materiál), také další živiny včetně kyslíku (i rostliny dýchají). Živiny (kromě uhlíku) většina suchozemských rostlin přijímá z půdy kořenovým systémem, tedy především makroprvky dusík, fosfor, draslík, vápník, hořčík, síru a stopové prvky zinek, železo, měď, mangan, molybden, bor a další. Rostlina je přijímá především ve formě iontů, anebo labilních a malých komplexů. Tento přenos je nejintenzivnější na tzv. kořenových čepičkách, na rozhraní půdy a kořenové buňky. Pokud je živin lokální nedostatek, uvolňuje rostlina do okolí kořenů (rhizosféry) výměšky, exudáty, jimiž jsou především nízkomolekulární organické kyseliny. Ty jsou schopny vyvázat (mobilizovat) prvek z půdní matrice a uvolnit jej do půdního roztoku, odkud je pro rostliny potenciálně lépe přijatelný (obr. 1). Velmi zásadní roli v tomto systému hrají též půdní mikroorganismy. Často mluvíme o vzájemně symbiotickém vztahu (Vesmír 99, 94, 2020/2).
Vztahy mezi rostlinou a půdou by se zjednodušeně daly rozdělit na vztahy biologické, které se odehrávají na úrovni symbiotických až konkurenčních vztahů mezi přítomnými živými složkami, a fyzikálně-chemické, závislé především na termodynamické rovnováze mezi různými formami (speciemi). Rovnováhy jsou též závislé na příjmu těchto látek rostlinou, řečeno slovníkem ekonomů ,„aktuální poptávkou“. Obsah těchto živin lze tedy chápat jako „nabídku“, přičemž „aktuální nabídka“ zahrnuje formy snadno přijatelné z půdního roztoku a „celková nabídka“ zahrnuje i formy téměř rostlinou nepřijatelné (velmi silně vázané na půdní sorpční komplex). Nutno dodat, že rostlina rozhodně není pasivním příjemcem snadno dostupných živin, ale je schopna díky své exudační aktivitě narušit původní termodynamické rovnováhy mezi různými formami prvku a učinit prvek potenciálně lépe přijatelným. Asi není nutno připomínat, že exudace je energeticky poměrně náročný proces, přirovnejme ho k nakupování v supermarketu. Zákazník předem investuje energii do získání peněz, rostliny do tvorby exudátů a makroergických sloučenin (zásobárny pohotovostní energie buněk, nejčastěji prostřednictvím chemické vazby mezi dvěma zbytky kyseliny orthofosforečné, přítomné např. v ATP).