agkaizen
slogan
Některé složky a diskuze jsou přístupné pouze registrovaným uživatelům. V současnosti registrujeme každého kdo zažádá.
Diskuzi jsme převedli na facebook, tak se těšíme na podměty a příspěvky zajímavých článků nebo videí.
Popis plodiny
Mák je stará kulturní rostlina, která se zřejmě v oblasti Středozemního moře pěstovala již v 6. tisíciletí př.n.l. Patří do čeledi Papaveraceae, která zahrnuje více než 100 druhů. Mák setý je jednoletá bylina s lodyhou 0,3 až 1,8 m vysokou, na řezu vyplněnou dření. Zubaté až vykrajované listy objímají stonek, květy jsou nejčastěji bílé s fialovou skvrnou. Plody jsou mnohosemenné tobolky - makovice.
Pěstování máku má v ČR dlouholetou tradici. Nové exportní možnosti se v posledních letech naskýtají proto, že bylo jeho pěstování v mnoha zemích zakázáno, aby jeho rostliny nemohly být zneužívány, jako nežádoucí drogy, nebo suroviny pro výrobu nelegálních omamných prostředků. Zákonem o návykových látkách č. 167/1998 Sb. - platný od 1. 1. 1999 - je stanovena ohlašovací povinnost osob pěstujících mák a konopí pro osoby pěstující mák setý na celkové ploše větší než 100 m2. V posledních letech se osevní plocha máku značně zvýšila, což potvrzuje i osev máku v roce 2001 na cca 33 tis. ha. Postupně se rozšiřují i plochy máku ozimého.
Mák nemá zvláštní požadavky na prostředí a u nás se dá pěstovat zejména v řepařském a bramborářském výrobním typu. Citlivě reaguje na nevyrovnanost a odchylky v půdě, výživě a na povětrnostní podmínky.
Požadavky na světlo – nedostatek se na rostlinách projevuje celkovým oslabením, snížením výnosu semene i menším obsahem alkaloidu v tobolkách a v období pomalého růstu může vážně ohrozit vitalitu vzešlých rostlinek, které mají velmi úzké děložní lístky s malou asimilační plochou. Zastíněné květy a vyvíjející se tobolky vytvářejí drobná semena a při silném zastínění nemusí semena vytvořit vůbec.
Dostatečné slunečné ozáření je nutné pro vývin silných rostlin ve stádiu listové růžice a zejména v období rychlého růstu. Slunečné a teplé počasí v době kvetení a zrání tobolek je velice žádoucí, protože tento proces urychluje. Velmi citlivě reagují na délku a intenzitu osvětlení rostliny z podzimních a zimních výsevů.
Nároky na teplo – se během vegetace mění. Teplota je rozhodujícím činitelem pro energii klíčení. Při teplotě 10°C klíčí semena během 5 – 6 dnů a při teplotě 18 - 20°C během 3 – 4 dnů. Další zvyšování teploty klíčení naopak zpomaluje a při 30°C semena klíčí jen málo. Vzcházející rostliny hynou až při –6 až –8°C, a proto je možné mák vysévat i na podzim, nebo v zimě. Avšak s nástupem rychlého růstu stonku se odolnost vůči nízkým teplotám rapidně snižuje. V dalších fázích růstu je už mák na teplo náročný.
Nároky na vláhu – mák je na vláhu velice náročný po vzejití až do rozkvětu, teprve potom se nároky značně snižují. Celková spotřeba vláhy se odhaduje na 250 – 350 l na m2 při jarním výsevu a při podzimním ještě o 50 l vody více. Vzhledem k této vlastnosti se pro pěstování máku hodí jak řepařský, tak bramborářský výrobní typ.
Požadavky na půdu – mák je plodina, která velmi citlivě reaguje na půdní nevyrovnanost i změny, které v ní během vegetačního období nastávají vlivem agrotechniky, výživy a počasí. Proto klademe zvláštní důraz na pečlivou a rovnoměrnou zpracovanost půdy. Nejlépe mu vyhovují nezaplevelené pozemky, se středně těžkými, hlubokými, hlinitými až hlinitopísčítými půdami, dostatečně provzdušněnými a strukturními. Mladým rostlinkám, zvláště při vzcházení velmi škodí půdní škraloup a proto by se mák neměl pěstovat na půdách se sklonem ke kornatění.
Nedostatečně vyvinutý porost, slabé a snadno poléhající rostliny vyrůstají na půdách s vysokou hladinou spodní vody, na půdách mělkých a na chudých na živiny (BECHYNĚ et. al. 1985).
Bělosemenný mák ustoupil spolu s odrůdami máku se stříbrošedým semenem odrůdám modrosemenným s vyšším obsahem morfinu v makovicích.
Některé z odrůd mají větší náchylnost k otevírání tobolek. Pod bliznovými paprsky se při dozrávání zvětšují v makovicích otvůrky až do té míry, že jimi může propadnout semeno. S tímto nepříznivým jevem se setkáváme hlavně v období nadměrného vlhka, nebo střídání vlhkých a suchých period při dozrávání máku. V některých letech se makovice otevíraly až ze 40% a tomu také odpovídaly ztráty.
Bělosemenné odrůdy poskytují asi o ¼ až 1/3 nižší výnos semene a voskový povlak na rostlinách je nohem nižší. Vlivem tohoto jsou pak rostliny více náchylné na poškození herbicidy FÁBRY et. al. 1992).
Nepotravinářské využití
Zvyšuje zájem o téměř zapomenutý bílý, nebo růžový mák. Část současné produkce se zpracovává na olej pro technické oleje.
Dodnes neztratily svůj význam ani využití máku jako drogy, a tak se prázdné makovice obsahující cenné alkaloidy (morfin, kodein, papaverin aj.) staly významnou surovinou k výrobě léků. (BECHYNĚ et. al. 1985).
Technologie pěstování
Předplodina musí máku zajistit čistý pozemek bez plevelů a dobrou zásobu pohotových živin. Mák nelze zasít po předplodině, která byly ošetřena herbicidy, na jejichž rezidua je velmi citlivý. Nejvhodnější předplodinou pro mák jsou hnojem hnojené okopaniny, luskoviny a jeteloviny.
Podzimní i jarní příprava půdy by být kvalitní a pečlivá a měla přísně sledovat omezení plevelů.
Podzimní příprava půdy vyžaduje kvalitní hlubokou orbu s předchozí podmítkou a ošetřením půdy proti výdrolu a plevelům. Ve většině případů se neosvědčilo dříve doporučované urovnání povrchu před zimou. Taková půda snadno kornatí, hůře přijímá vláhu a na jaře pomaleji vysýchá. Hrubé urovnání povrchu lze doporučit jen na lehkých a vzdušných půdách.
Jarní příprava půdy je jedním z nejdůležitějších cílů je upravit půdu tak, aby při setí nedovolovala zapadnout semenu do příliš velké hloubky. Příliš hluboko nakypřená půda bývá příčinnou nerovnoměrného, nebo nedostatečného vzcházení rostlin. Pokud je půda příliš nakypřená, doporučuje se převálení válcem.
Půda by měla být nakypřená do hloubky 4 – 5 cm, urovnaná s pevnějším se»ovým lůžkem. Příliš jemně připravený povrch není žádoucí, taková půda se snadno slévá a vytváří škraloup, který brání vzcházení rostlin. Kvalitní půdy lze nejlépe připravit vláčením. Takto připravený povrch není příliš jemný, vyskytují se zde hrudky, které by neměly bát větší než 4 – 5 cm. Mohou být dokonce ve prospěch rostlinám při počátečním růstu. Brání kornatění půdy, chrání rostlinky proti chladu a výsušným větrům (FÁBRY et. al. 1992).
Vhodná organizace porostu úzce souvisí s výsevem, musí zajistit optimální růst a vývin jednotlivých rostlin a jejich výborný vzájemný vztah a co největší konkurenci vůči plevelům a jiným nežádoucím vlivům.
Stanovení optimálního sponu, v němž budeme rostliny pěstovat v určitých podmínkách patří k rozhodujícím faktorům ovlivňujícím produkci. Se zvětšující se výživnou plochou vzrůstá počet makovic na rostlině, počet listů, tlouš»ka lodyhy i počet rostlin. Hmotnost makovic, jejich objem a hmotnost semene z jedné rostliny se také zvyšuje, avšak průměrná hmotnost jedné makovice se semeny se snižuje. S větší hustotou porostu ubývá výnosu u jednotlivých rostlin, ale celkový výnos z plochy se zvyšuje.
U dnešních odrůd se jako optimální jeví 65 – 70 rostlin na m2. Nejlépe přitom vyhovuje spon čtvercový.Pro dosažení maximálního výnosu je žádoucí co nejvíce velkých a středně velkých makovic, jejichž tvar se co nejvíce blíží tvaru kulovitému. Těchto znaků nelze dosáhnout v nadměrném sponu s malým počtem rostlin, kdy se rostliny silně větví.
Při výsevu máku je třeba vhodně sladit dobu setí, velikost výsevku a způsob setí.
Doba výsevu – závisí na průběhu předjarního počasí. Vysévat bychom měli bezprostředně po přípravě pozemku do vyzrálé půdy, co nejdříve na jaře. Půdní podmínky nám však musí umožnit osivo rovnoměrně rozložit do stejné hloubky. Proto nelze termín výsevu uspěchat na úkor kvalitní předse»ové přípravy půdy.
Mák bychom měli vyset nejpozději do konce dubna. V posledních letech, vyznačujících se mírnými zimami, se osvědčily také podzimní výsevy. Porosty z těchto výsevů jsou mohutnější, rostliny jak v nadzemní části, tak v kořenovém systému dobře vyvinuté. Makovice jsou větší, obsahují více semen a ta jsou velká.
V současné době nemáme k dispozici ozimou odrůdu máku, rezistentní vůči vymrzání a vyzimování, a tak vyséváme jarní či přesívkové odrůdy. Proto je pro zdárný výsledek pěstování rozhodující průběh počasí v zimě a v předjaří. Nejen extrémně nízké teploty, ale i kolísání nízkých a vyšších teplot během dne a noci mohou mladé rostlinky ohrozit. Zdárné přezimování rostlin značně ovlivňuje doba výsevu, ale pro nedostatek zkušeností nelze rezolutně vyhlásit vhodný termín.
Velikost výsevku – by měla být taková, abychom dosáhli optimálního počtu pravidelně rozmístěných rostlin, bez dalších úprav porostu, což závisí na mnoha faktorech. Ukazuje se, že při velmi dobrých podmínkách postačuje výsev 0,8 kg, ale v běžných poměrech vyséváme 1,2 – 1,5 kg/ha meziřádkové vzdálenosti 20 – 25 cm.
Pro usnadnění výsevu malého množství osiva se doporučuje míchat osivo s příměsemi a tak zvýšit jeho celkový objem 1 : 3. Jako příměs se nejčastěji používají semena máku, která se upraží a tím se zničí jejich klíčivost. Je nutné, aby použitá příměs měla stejnou velikost a hmotnost.
Způsob výsevu – předpokladem rovnoměrného vzcházení máku je mělký výsev do hloubky 1 – 1,5 cm. K setí využíváme univerzální secí stroje s úpravou na setí drobných semen a možností nízkého výsevku, dále speciální secí stroje typu „jetelák“, nebo stroje pro výsev zeleninových semen.
Mák se dá rovněž pěstovat ve dvojkultuře, nebo ve sdružených kulturách spolu s jinými plodinami. Vysévají se buď současně, nebo smíchané s osivem máku do týchž řádků, nebo odděleně mezi řádky máku, nebo napříč.
Mák se často pěstuje s krmnou mrkví, nebo kmínem. V tomto případě vyloučíme použití herbicidů (které mák špatně snáší) protože provádíme kultivaci kmínu, nebo mrkve. Tyto plodiny vzcházejí cca o 3 týdny později než mák, proto je vhodné použít nějakou značkovací plodinu (ředkvička, hořčice), abychom mohli začít s kultivací dříve (SCHREINER et. al. 1986).
Mák je velmi náročný na živiny. Při výnosu 1,2 t/ha odčerpá asi 60 kg N, 11,3 kg P, 61,4 kg K a 57 kg Ca. Při hnojení chlévským hnojem, nebo kejdou si musíme být vědomi některých záporných vlivů. Velká vrstva hnoje může vytvořit překážku a narušit tak přístup kapilární vody k semenům a zhoršit podmínky pro počáteční růst rostlin. Kejda zase může způsobit nadměrné zaplevelení porostů obtížnými plevely, jejichž semena se ze sklizeného máku velice obtížně čistí (merlíky).
Hnojení dusíkem musí být velice opatrné, protože porosty přehnojené snadno poléhají, nerovnoměrně a dlouho kvetou a dozrávají. Dusík podporuje rozvětvování rostlin a tím i větší počet makovic na rostlině. Nedostatek dusíku se projeví světle zelenou barvou rostlin, které mají úzké listy a přitisklé ke stonkům.
Draslík a fosfor podporují odolnost rostlin proti poléhání tím, že zvyšují pevnost stonků. Mimo hlavních živin vyžaduje mák i dostatečné množství stopových prvků. Největší nároky má na bór a molybden. Pro dodání těchto prvků jsou nejvhodnější listová hnojiva v 1% koncentraci, tato lze aplikovat spolu s herbicidy, nebo insekticidy (HOSNEDL et. al.).
V letech, která jsou velmi příznivá pro vzcházení rostlin, nebo při zvolení příliš velké výsevní normy jsou vzešlé porosty přehoustlé a vyžadují opravné zásahy na snížení počtu rostlin. Jestliže k nim nepřikročíme, dojde vlivem vzájemné konkurence k částečnému snížení počtu, ale porosty jsou slabé, rostliny jsou příliš vysoké, snadno poléhají a poskytují nízký výnos semene se sníženou kvalitou.
Jedním z možných a jednoduchých způsobů prosvětlení porostů je příčné vláčení. Je nutné s tím začít v době, kdy mají rostliny dva pára pravých listů a podle potřeby jej opakovat, dokud nedosáhneme potřebného množství rostlin.
Další způsob, který nahrazuje jednocení je prosekávání řádků. Husté porosty prosekáváme tak, aby zůstaly málo početné skupinky rostlin, které jsou od sebe vzdáleny asi 15 cm.
Hlavní ochrana proti zaplevelení porostu by měla začít již u předplodiny, kdy je podstatně snazší. Semena máku se konzumují bezprostředně po sklizni, často bez zvláštní úpravy a proto jsou rezidua herbicidů velmi nežádoucí (KOLEKTIV AUTORŮ ČSVTS 1987).
Mezi nejzávažnější choroby a škůdce patří: srdéčková hniloba – fyziologická choroba způsobená nedostatkem bóru, spála máku – objevuje se na slévavých půdách s půdním škraloupem, plíseň maková – objevuje se nejčastěji za deštivého počasí, helmintosporióza máku – nejzhoubnější choroba, sníží výnos až o 80%, krytonosec kořenový – larvy vyžírají chodbičky v kořenech, krytonosec makovicový – larvy vyžírají vnitřní přehrádky makovic a zabraňují tak vývinu semene, mšice maková – saje na všech částech rostlin a ty se pak deformují
Sklizeň máku provádíme ji pokud jsou semena dostatečně vyzrálá a tím odolná proti poškození. Po vysypání z makovice semena ihned mění barvu do světlejšího odstínu, i v tomto období jsou však semena vlhká a vlhkost se mění nejen v průběhu počasí, ale i během dne podle teploty a vlhkosti vzduchu. Proto je nejlépe sklízet v poledních hodinách a podle vlhkosti vzduchu, tobolek a semene upravovat a seřizovat mláticí ústrojí.
Sklizeň přímá – provádí se nejčastěji upravenými obilními kombajny. Zvedneme žací listu tak, abychom usekávali jen makovice s co nejkratšími stonky, mláticí ústrojí rozbije makovici na kousky, tím že vyměníme žaluziové síto za síto se speciálními kruhovými otvory. Sklízíme tak pohromadě semeno i makovinu. Tuto směs dosoušíme a separujeme.
Při tomto způsobu jsou měkká semena vystavena nárazům a tlakům a mohou být snadno poškozena, zvláště nejsou-li plně vyzrálá. Olej se tak dostává v mikrokapénkách na povrch a rychleji žlukne. Semeno ztrácí svoji potravinářskou hodnotu a musí být zpracováno na technické účely. Ekonomika pěstování pak silně poklesne.
Dvoufázová sklizeň – provádí se ve vyšších polohách s větší vlhkostí vzduchu, kde mák dozrává až na počátku září. Nejprve sklidíme makovice a ty po dosoušení vymlátíme a vyčistíme speciální mlátičkou na drobná semena.
Warning: Creating default object from empty value in /var/www/html/agkaizen/plugins/system/t3/base-bs3/html/com_content/category/default_articles.php on line 17
© Copyright 2026 agkaizen Joomla Templates by JoomDev