Nákupní panika kolem koronaviru se v Česku omezila na shánění mouky, těstovin, paralenu, kečupu a droždí a vyjma těchto položek se nedostatek zboží nebo potravin zásadním způsobem neprojevil. Proto je snadné přehlédnout, že právě v těchto týdnech relativního dostatku svět vyprodukoval rekordní množství biologicky rozložitelných odpadů. Potravin i výpěstků ze zemědělství. Neměl je kdo konzumovat, ani kdo sklízet.
Restaurace a jídelny, které měly dopředu naskladněné zásoby, je už nejspíš vyexpedovaly do odpadkových kontejnerů. Supermarkety zase udělaly pořádek v obsahu regálů a upřednostnily v nich trvanlivé potraviny, o něž byl v prvotním pandemickém návalu větší zájem. Malí zemědělci částečně přišli o možnost prodeje výpěstků, protože zelinářské trhy byly v důsledku karanténních opatření zrušeny, a uzavřené restaurace od nich neodebírají.
Omezení pociťují i naši velcí zemědělští hospodáři, na které dopadají komplikace s vývozem do zahraničí. Je to bolavé, ale pořád to v Česku neseme zdá se o něco lépe, než ve Spojených státech amerických. Tamní zemědělská produkce zažívá opravdu extrémní nápor, protože čerstvost zboží a šíře nabídky tu byla vždy prioritou. Teď má ale přednost toaletní papír a konzervy, takže o ovoce a zeleninu nikdo zájem nemá.
New York Times nešetří příklady: farmář z Idaha musel vyvést půl milionu kilogramů vypěstované cibule, tedy celoroční úrodu, na místní skládku. Nebyl o ni zájem. Na jižní Floridě, která zásobuje fazolemi východní polovinu Států, zaorávají traktory uzrálé lusky zpět do země. Není odbyt. Z hlávek zelí a salátů na rozsáhlých lánech v Arkansasu se stalo zelené hnojení. Sdružení producentů mléčných výrobků teď každý den vylévá do kanalizace 14 milionů litrů mléka, další konglomerát drůbežáren likviduje 750 000 slepičích vajíček týdně. Není odbyt.
Většina lamentujících farmářů bez poptávky po zboží darovala zdarma své výpěstky do potravních bank, charitám a nejrůznějším programům pro výživu obyvatel. Ale i jejich kapacity jsou už dávno naplněné. Domácí trh s potravinami prochází enormním útlumem a vývoz za hranice tu prakticky ustal.
„Neexistuje způsob, jak včas redistribuovat objemy zeleniny, které tu teď bez odbytu máme, někam jinam, kde by mohla být ještě prospěšná,“ říká farmářka Shye Myersová. Ukazuje se také, jaké bylo nastavení spotřebních řetězců a režimu spotřeby potravin ve Státech. Lidé, kteří si vaří sami doma, totiž spotřebovávají jen minimální množství zeleniny. Skoro by se chtělo říct, že moc vařit neumí.
Hlavním odběratelem zeleniny byly restaurace a jídelny a ty jsou teď povětšinou bez hostů. Na velkých odběratelích byla závislá většina farmářů. Sítě školních jídelen nebo kaváren Starbucks a fast foodů teď ale omezily objednávky na minimum. A tak kolem 5,5 % celonárodní produkce vajíček, 5 % nadojeného mléka a desítky tisíc tun nesklizené a nezpracované zeleniny končí každý den v odpadu.
Komplikace vychází i z toho, že zemědělci odbytem navázaní na velké řetězce nenabízí své zboží v „rozumném“ množství. Třicetilitrový vak smetany nebo metrák brambor v běžném krámku neudáte. Prvním, momentálním problémem, je enormní nárůst kompostovatelného odpadů a promrhaná hodnota vyprodukovaného jídla.
Druhý ale nastane, až se situace vrátí zpět blíže k normálu a většina ze zemědělců, teď balancujících na hraně bankrotu, už nebude schopna obnovit svou produkci.