Drenážní systémy jsou u nás vybudovány na více než jedné čtvrtině z celkové výměry zemědělského půdního fondu, který má cca 4200 tisíc ha. Ovlivňují přitom řadu procesů probíhajících v krajině. Potíž je, že někteří zemědělci mnohdy ani neví, že se na jejich pozemku taková stavba nachází. Obecně se nabízí otázka, zda má v současné době smysl drenážní systémy využívat.
Odpověď je jednoznačně ano. Tedy pokud by se systém revitalizoval a doplnil instalací jednoduchých regulačních prvků, mohl by významně přispět k úpravě vodního režimu nejenom konkrétního pozemku, ale mnohdy i významné plochy povodí.
Co by se stalo, kdybychom drenážní systémy provozovali v současném stavu? Nebo kdybychom je odstranili? Půdní procesy by se v obou případech přizpůsobily aktuálním klimatickým podmínkám a pozemek by podle způsobu hospodaření čelil jak delším periodám sucha, tak větší četnosti přívalových srážek s potenciálním vznikem povrchového odtoku a vodní eroze, zvláště pokud by se jednalo o pozemek ve svahu. U zamokřeného pozemku se totiž výrazně snižuje nebo zcela zastavuje infiltrace srážek do půdy. Od zemědělců by to vyžadovalo přizpůsobit pěstování plodin nebo odrůd, odolnějších vůči suchu, případně změnit agrotechnická opatření a skladbu pěstovaných plodin s ohledem na měnící se klima.
Mnohem lepší ale je drenážní systém přizpůsobit tak, aby umožňoval manipulaci – řízení drenážního odtoku. Díky jednoduché instalaci regulačního prvku můžeme nejen regulovat hladinu podzemní vody (zlepšit tak vodní bilanci v období sucha nebo odvést přebytečnou vodu v nadměrně vodném období), ale také umožní pěstovaným plodinám získat větší množství živin, obsažených v drenážní vodě (především dusíku), což sníží potřebné dávky hnojiv. Řízený drenážní systém má poměrně významnou možnost ovlivnit vodní režim v půdě a zadržet vodu v půdním profilu po delší dobu.
Jak tedy takový jednoduchý regulační systém vypadá a funguje? Regulační prvek se nainstaluje buď místo jedné drenážní trubky nebo do drenážní šachtice (stávající, nebo nově instalované).
V podstatě rozlišujeme dva druhy staveb: s regulací drenážního odtoku (zde se pracuje jen s vodou autochtonní - srážkovou nebo podzemní, která na pozemek přitéká přirozeně) nebo regulační drenáž (do níž vodu přivádíme uměle - například z řeky, závlahového potrubí apod.)
Technicky stavba regulační drenáže, fungující na gravitačním principu (jedná se o složitější variantu regulace, avšak zcela nahrazující závlahu) zahrnuje odběrný objekt, situovaný např. na břehu řeky, v části jezem vzduté hladiny. Objekt umožňuje uzavření přítoku vody do navlažovacího systému. Přívodním potrubím je voda přiváděna do nápustných šachtic v nejvyšších místech drenážního systému a následně rozváděna do regulačních/navlažovacích drénů.
V ploše stavby nebo v rovinném území v nejnižším místě drenážního systému jsou situovány regulační prvky, každý s hradící výškou, odpovídající vyspádování terénu pozemků, umožňující vzdutí vody (nikoli až k povrchu, jak by tomu bylo u mokřadu, ale např. 60-80cm pod úroveň terénu), což působí jako závlaha, protože se však s regulačními prvky dá nadále manipulovat, umožní to v případě potřeby také odvodnění pozemku a tedy i vypuštění této „podzemní vodní nádrže“.
S existencí odvodňovacích systémů samozřejmě jsou spojena také rizika. Mezi hlavní lze uvést nedostatečnou evidenci těchto staveb, která způsobuje lokální poškozování stavby jinou stavební činností a tvorbu mokřadů nebo vývěrů drenážní vody na povrch a následně vodní erozi půdy.
Další riziko souvisí s provozem a zanedbáním údržby drenážních systémů, což však lze zmírňovat vhodným managementem stavby. V neposlední řadě je problémem i značně členité vlastnictví objektů odvodňovacího systému.
I přes všechna tato potenciální rizika je zde však stále významný přínos právě v možnosti řídit vláhové režimy (po doplnění regulačních objektů), akumulovat významné množství vody v půdním profilu a jejím zdržením chránit vodní toky před znečištěním živinami, obsaženými v drenážních vodách.