Jaký život mají zajíci polní v naší přírodě? Zeptali jsme se na to Františka Havránka z Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti. A dozvěděli jsme se, proč je lepší jako zajíc nežít. Je to prosté. Není to zrovna šťastný život.
Největší ztráty na zajících způsobuje parazitární onemocnění kokcidióza. Kokcidie parazitující ve střevech vyvolávají zánětlivé procesy, které se projevují průjmy a celkovým vyčerpáním organismu až nakonec jeho selháním.
Úplně zdravý zajíc? Rarita k pohledání
„Zajíce, v jehož zažívacím traktu nejsou žádné kokcidie, aby pohledal,“ říká Havránek. „Jenže i v monitorovaných chovech, stejně jako na polích, množství kokcidií na jedince kolísá. Namnožení kokcídií bývá pro zajíce fatální, zvlášť v kombinaci s jarním nebo podzimním oslabením organismu. Ale spíše v těch podzimních obdobích, protože tehdy nastává strádání. Na jaře je příroda prostřený stůl,“ říká Havránek.
Častou příčinnou úmrtí zajíců je také bakteriální onemocnění jako je tularemie. Trpí jím zejména hlodavci, zajíci, králíci, domácí savci a ptáci. A je přenosné i na člověka. Onemocnění je klasifikováno jako nebezpečná nákaza s povinností hlásit její výskyt. Přenáší se přímým stykem nakažených zvířat, kontaminovanými předměty a klíšťaty. Při akutní formě onemocnění hynou zajíci během několika dní, i když jsou v dobrém fyzickém stavu. Při chronické formě zajíci postupně hubnou, až uhynou.
A zapomenout bychom neměli ani na brucelózu – infekční onemocnění vyvolané bakteriemi rodu Brucella, které se vyskytuje u černé a zaječí zvěře. „U ní jsou patologické změny vnitřních orgánů také příčinou úhynu zajíců,“ říká Havránek.
S podzimním strádáním, respektive přechodem z letní stravy zajíců, se pojí další rizika. „Na jaře zjistíme u zajíců dobrou reprodukci, ale na podzim začnou jejich stavy padat,“ říká Havránek. Proč? „Jedna neověřená hypotéza je, že si zajíci vytvoří přes léto zásoby podkožního tuku. Jenže léto skončí a zajíci najednou začnou spotřebovávat svou tukovou rezervu. Tím se ale do jejich organismu uvolní i rezidua všech látek, nastřádaná v tuku. Látek, které mohou být potenciálně toxické.“
Jarní sucho a masakr senoseče
Zatímco taková chronická otrava je jednotlivým mordem, největším hromadným masakrem je jarní senoseč. „Nedá se ani slušně popsat, co se mezi květnem a červnem děje na polích,“ říká Havránek. „Srnky zachraňovat vcelku umíme. Pomáhá nám moderní technika, drony a dobrovolníci, co takzvaně zvěř vyhánějí. Daří se vynášet srnčata z luk a polí. A víme, že si je jejich matky pak najdou. Ale zajíci nemají skoro žádnou šanci. Pod stroji je zemědělci neuvidí a je z toho masakr.“
Svou roli v jarních úhynech může sehrát také sucho, byť i tady se pohybujeme na úrovni teorie odpozorované z praxe. „Samice zajíce v chovu s mláďaty spotřebuje denně 1,5 litru vody na tvorbu mléka. V přírodě se to samozřejmě sleduje o poznání hůře. Dá se ale odtušit, že kvůli mláďatům bude mít o vodu nouzi.“ A pokud bude sucho a s tím i nedostatek zelené šťavnaté vegetace? „Mysliveckou literou se pak říká, že zajíci uschnou.“
Zemědělské postřiky? To nikdo neprozradí…
Aktuálně řešeným tématem je možná otrava zajíce po aplikaci zemědělského postřiku. Mohl by to být problém? „Před desetiletími se hnojiva a postřiky testovaly přímo na zvířatech. Třeba na zajících z chovů. Hezké to nebylo, ale díky tomu se přesně vědělo, co přípravky umí, včetně vedlejších účinků,“ vysvětluje Havránek.
„To už je ale minulost. Dnes se testuje individuálně, laboratorně, maximálně tak na kuřatech. Výsledkem je pak stanovení hodně obecné smrtelné dávky LD50, rozšířené o popis doporučeného způsobu aplikace, kolik přípravku může maximálně být na hektar. A hned to může do světa," říká Havránek. Jak ale vysvětluje dále, závadnost postřiků může být ve vyšší koncentraci zásadní.
"Na některých polnostech se aplikuje postřik i 7 krát za sezónu. To ale nikdo v laboratoři netestoval. Ani to, že schválené testované přípravky mohou vytvářet s jinými postřiky mix s dost nečekanými důsledky. To je hodně reálný problém,“ říká Havránek.
František Havránek dodává, že výčet příčin úmrtí zajíců není úplný. Často zajíce dostane „komplex všech možných vlivů“. Zajíc nemusí nutně uhynout na přímo na otravu, je to jen poslední kostička v mozaice věcí, které ho udolaly. „Postřiky, bakteriální onemocnění, predace, sucho, to vše dohromady působí zajícům obrovské ztráty, takže vlastně z jejich prvních vrhů se mnoho jedinců dospělosti nedočká,“ uzavírá Havránek. Své také udělá intenzivní zemědělství s velkými lány, které neposkytují zajícům dostatek krytu a obživy. Zaječí život v české krajině rozhodně není snadný.