Když přijde řeč na druhy vyhynulé, míří naše myšlenky většinou někam k regionu tropů, africkým savanám anebo do severských moří. Přesto by ale neměla zapadnout zdánlivě „obyčejná“ zpráva o koroptvi polní. Ta je od letoška zařazena oficiálně mezi vyhynulé na území Švýcarska. Píše o tom BirdGuide.
Koroptev polní není zrovna ikonickým druhem světové ochrany přírody, nečelí enormnímu tlaku pytláků a není vystavena ani záři reflektorů velkých mediálních domů. Je to jen dočista obyčejný pták venkovské a zemědělci obdělávané krajiny. Bohužel, ve Švýcarsku už nikoliv. V roce 2018 tu během ornitologického monitoringu zaznamenány jen dva poslední hnízdní páry, loni už ani jeden. Proto tu byl letos oficinálně prohlášen druhem ve volné přírodě vyhynulým. Předčasně? „Vzhledem k jejich sedavé povaze a příchylnosti k jedné lokalitě je omyl nepravděpodobný a druh je skutečně na území státu vyhynulý,“ píše BirdGuide, web věnovaný ptákům.
Dobrá zpráva to určitě není. Na počátku 20. století bychom tu napočítali 10 000 jedinců, kteří se tehdy mimochodem docela úspěšně vzpamatovávali po propadu početnosti, který zažili v předchozím století. Jenže pak jejich počty začaly rapidně klesat. Důvod je prostý? „Intenzifikace zemědělství a nástup mechanizace,“ píší ornitologové na ornitologickém webu Vogewarte. Z obyčejných ptáků otevřené krajiny se během několika málo let stala naprostá rarita, požívající podobné ochrany jako majestátní orli nebo sokoli.
Populaci tehdy již kriticky ohrožených koroptví na nohy nepostavil ani federální záchranný program, přijatý v roce 1991, a ani umělé vysazování exemplářů odchovaných v líhních, které běželo do roku 2002. Největšího úspěchu se ochranářům podařilo dosáhnout v roce 2014, kdy počet párů hnízdících koroptví dosáhl v regionu Klettgau 15-20. Pak ale zaúřadovala nebývale tuhá zima, a následující jaro se už odbylo bez koroptví.
Podobně neslavně to dopadlo i s koroptvemi vysazovanými v regionu švýcarské Champagne. Čtyři léta opakovaného vypouštění koroptví po 500 kusech vyústilo v založení populace o 60 párech. V jejich nahuštění mezi zástavbou města a obdělávanou půdou ale nalezli snadno dostupný zdroj potravy predátoři. V roce 2016 už tu byli také bez koroptví. A podle ornitologů tento trend drastického populačního propadu zažívají všichni domácí ptáci otevřené krajiny: chocholouš obecný, strnad zahradní, ťuhýk menší, obecný i šedý. V intenzivně zemědělsky obdělávané krajině nenachází místo pro život, ani dostatek potravy.
Švýcarsko je tedy bez koroptví. Která země je další na řadě? Velmi pravděpodobně by mohlo následovat Německo, protože zdejší počty koroptví se za období 1992-2016 snížily o 90 %. Možná bychom kvůli tygrům, slonům a nosorožcům nemuseli zapomínat i na obyčejné druhy naší krajiny. I ony se totiž velmi rychle dostávají na Červený seznam ohrožených druhů, a odtud pak do zapomnění, jak ukazuje příklad ze Švýcarska.