1) Zásadní věc: přeorat dotační programy. Ubrat podporu na velkoplošné pěstování základních surovin (obilniny, kukuřice, řepka...), naopak výrazně přidejat na zušlechtění surovin do finálního potravinářského výrobku: maso a masné produkty, mléčné produkty, přímo konzumovatelné potraviny z luštěnin, ovoce, zelenina.
2) Tento krok nejenom pokopne zemědělce k tomu, aby si vedle banální polařiny zřizovali i živočišnou výrobu, ale současně umožní, aby jejich zušlechtěné výrobky byly levnější a tudíž konkurenceschopnější zahraničním.
3) Nařiďme důsledné označování výrobků podle země původu, bez možnosti obcházení a podvádění (žádné "české slepice, dočasně v Polsku"). Označování musí být vždy zřetelné, viditelné, ideálně vlaječkami států původu. Takto to má Rakousko a pro každého zákazníka je na deset metrů vidět zemi původu. Jasné a snadné rozhodnutí, bez luštění milimetrového písma nebo se doptávání prodavače, zejména když kolem žádný není.
4) Stát se nesmí bát realizovat propagační kampaně na domácí výrobky, a především vysvětlovat, proč je pro ekonomiku země, pro prosperitu, platy a důchody nás všech důležité kupovat domácí produkty. Dělá to Německo, dělá to Rakousko, dělá to Francie, dělají to všichni. Propagujme čerstvost, propagujme necestování potraviny přes půl světa, propagujme lokálnost.
5) Zastropování dotací na velikost farmy odstraní dnešní silnou diskriminaci malých farem. Dvacetihektarový farmář je dnes silně znevýhodněn proti desetitisíco-hektarovému. Nezapomeňme, že původní a stále platný smysl zemědělských dotací (prosazený kdysi Francií) byl pouze a právě z důvodu ochrany malých lokálních zemědělských farem. (A jak strašlivě se zvrhl!)
6) Pomozme trojkovým obcím (obce s rozšířenou působností, "malé okresy") vybudovat a provozovat zemědělská tržiště, ideálně i stálá, tj. částečně pod střechou, zpropagovat je a dát tam prostor malým zemědělcům a potravinářům zdarma. (Tohle je například v každé větší maďarské obci - celoročně!). Výhledově mohou obce využít své nezaměstnané k pomoci s roznosem nebo rozvážkou domů. Vzdělávejme starosty, aby si uvědomili, jak důležitá je podpora hyper-lokálního podnikání, využití darů místní krajiny.
7) Naučme zemědělce efektivnímu, high-tech hospodaření, s vysokou přidanou hodnotou podle vzoru Holandska. Síla Holandska například v ovocnářství vůbec nespočívá v "dotacích", ale v high-techové výkonnosti a efektivitě. Holandský zemědělec produkuje na jednotku plochy až 20x více přidané hodnoty než český! Kde stát pomůže: edukace, konzultace, finanční podpůrné programy na pořizování (dnes ještě dosti nákladného) vybavení, hardware/software atd.
(Nezamýšlený důsledek: zemědělství řízené stroji, počítači, čisťounké, pod střechou se OPĚT stane prestižním, vyhledávaným povoláním a podnikáním.)
8) Specificky podpořme ovocnářství a zelinářství. Pro obojí máme rozumné klimatické i půdní podmínky, obojí patří k české zemědělské tradici. Ale je to pracné, žádný velkotraktor, ale ručičky a ohnutý hřbet - to agroferti neumějí, rodinné farmy ano. Nebojme se otevřít svůj pracovní trh sezónním pracovníkům z jiných zemí. (Polsko umí využívat stovky tisíc Ukrajinců na sezónní práce bez složitého papírování).
9) Zařízení placená z veřejných peněz (úřady, školy, nemocnice, sociální zařízení) budou preferovaně kupovat domácí potraviny, bude-li to možné a vhodné. Lze to zadat i jako podmínku do výběrových řízení na dodavatele. (Jsem-li placen ze státního, tedy z daní, mám utrácet tam, kde to zase tvoří tyto domácí daně).
10) Odstraňme příliš přísné bariéry, zejména hygienické u malých pěstitelů a chovatelů. Je jich mnoho a jsou výsledkem cíleného třicetiletého lobbingu agroprůmyslu, boje "velkých proti malým". Zeptejme se v asociacích malých soukromých zemědělců a potravinářů, co jim nejvíce hází klacky pod nohy; usnadněme jim život a podnikání.
11) Supermarketové řetězce jsou sice dost zlouni, ale používejme cukru místo biče. Veřejně oceňme ty řetězce, které zařazují do sortimentu nadprůměrné množství českých potravin. Oceňme ty řetězce a ty prodejny, které se rozhodnou objednávat lokálně, tedy každá prodejna má možnost si objednávat ze svého okolí, nikoli pouze centrálně (což právě napomáhá obřím, agroprůmyslovým dodavatelům).
A je to. Těch 55 % nakoupeného (!) domácího zboží se dostaví velice rychle.