Průmyslové zemědělství a průmyslové zpracovávání zemědělských produktů nese vinu za problémy s životním prostředím i se zdravím. Tato informace oběhla svět a způsobila změnu k lepšímu. Mezi chybami minulosti je i jedna, která zdánlivě nemá s naším zdravím nic společného. Je to rozhodnutí, z jakého materiálu se budou vyrábět zemědělské nástroje, které přicházejí do kontaktu s půdou: lopaty, motyky, rýče, pluhy atd.
Možná jste už v některém z naučných pořadů v televizi viděli následující obrázek: Na jedné straně indický rolník, který se při zapadajícím slunci plahočí za dřevěným pluhem taženým buvoly, obdělává zemi doslova „v potu tváře“. A k tomu hlas reportéra, který tuto situaci se soustrastí komentuje, jak zaostalé jsou některé oblasti a jak dlouho bude ještě trvat, než i tam dorazí pokrok.
Na druhé straně sklizené pšeničné pole, kam oko dohlédne, obrovské traktory v několika řadách drtí půdu svými gigantickými pneumatikami, aby ji hned znovu rozpáraly, jako rybář uloveného žraloka. A k tomu hlas vychvalující pokrok, který má zaručit, že už ve světě nebude hlad.
Takové vymývání mozku se zasloužilo o to, že dnes už není na trhu žádný velký výběr. Zahradní náčiní je buď z nerezavějící ušlechtilé oceli (trochu drahé), nebo z tvrzené uhlíkové oceli (trochu výhodnější, ale náročné na údržbu). To není na překážku u nářadí, kterým se dotýkáme jen rostlin (zahradnické nůžky, nůž apod)., případně nářadí určené pro nejtěžší práce (kopáč apod).
Oba materiály mají jednu obrovskou chybu, o které se dříve vědělo. Jejich použití působí na živou půdu jako malý šok. Účinek lze přirovnat ke školní třídě dětí, kde učitel často a bezdůvodně křičí. Třída napřed ztuhne, pak dostanou děti strach, jejich přirozená živost se vytratí. Jejich radost z učení, výkonnost, „plodnost“ klesá.
Železo také nechává půdu pomalu „ztuhnout“. Jemný otěr ze železného nářadí na ni působí jako černý závoj, který ji zahaluje a dusí. Jako stopový prvek, který na vzduchu rezaví, urychluje vysychání půdy a její tvrdnutí. Kromě toho rez snižuje v půdě elektrické napětí, tak jako mycí prostředek narušuje povrchové napětí vody. Železné nářadí odebírá půdě magnetickou sílu, nutnou pro správný růst rostlin, vybíjí napětí půdy i vody v ní. Přeruší se tok informací. Pokud se dostane do půdy rez, která vzniká otřením nářadí, ztrácí půda i voda v ní okamžitě svou rozpínavost. Časem voda klesá a půda vysychá.
Jaká je jiná možnost? Viktor Schauberger, rakouský přírodovědec, objevil, že oblasti s ložisky železné rudy jsou spíše chudé kraje s neúrodnou půdou. Později objevil něco rozhodujícího: Krajiny bohaté na měď se vyznačují naopak bohatým porostem.
Když krátce po druhé světové válce vyměnili v Bulharsku dosavadní pluhy za železné, výnosy prudce klesly a nikdo nemohl najít příčinu. V roztroušených tureckých osadách, kde se ještě používaly dřevěné pluhy, které ještě většinou tahali lidé sami, nezaznamenal Schauberger naopak žádné poklesy výnosů. Tyto poznatky
však nenalezly u tehdejší vlády pochopení, protože v popředí byly obchodní zájmy a falešná pýcha. Nikdo z toho nevyvodil žádné důsledky.
Úrodná rumunská půda, dokud byla obdělávána tradičním, tedy biologicky nezávadným způsobem s dřevěným nářadím, dávala bohatou úrodu. Při použití železných nástrojů těžce trpěla. A co se stalo? Místo hledání příčin a souvislostí měl ocelářský a chemický průmysl znovu vyhráno – rozjel se kolotoč umělých hnojiv, pesticidů, zbídačování půdy, ztráta kvality a znovu další a další umělá hnojiva.
Podle zpráv archeologů se dříve používalo železo k obdělávání půdy jen zřídka, ale naproti tomu měď a bronz u mnohých vyspělých kultur velmi často a pracovali s nimi také indiáni Severní Ameriky.
Tyto zkušenosti a poznatky přivedly Schaubergera k tomu, aby vyvinul vyzkoušel zemědělské nástroje z mědi a jejích slitin. Výsledkem bylo zvýšení výnosů až o padesát procent (i při opakovaných pokusech). Rostliny se pěkně zelenaly a lépe rostly. Rakouští zemědělci začali Schaubergerovu pluhu říkat „zlatý pluh“. Tehdejší výrobce však byl donucen výrobu zastavit, protože Schauberger odmítal platit úplatky na příslušných úřadech. Oficiální důvod zněl: „Zlatý pluh vede k nežádoucí nadprodukci“. S tím se musíte smířit. Dnes by měděný pluh v průmyslovém zemědělství nikdo nezaplatil, snad by se dal vyrobit jen z vlastní iniciativy.
Ideální kov pro výrobu zahradnického nářadí, který se ještě dnes používá v manufakturách na luxusní nářadí, je měď (s malou příměsí cínu, aby se zvýšila její tvrdost). Kdo pracuje s měděnými nástroji (pluhem nebo motykou), zjistil, že půda klade menší odpor než při práci se železnými nástroji, ty měděné do půdy lépe zajíždějí. Důležitá je i další věc:
Naše orná i zahradní půda dnes zpravidla obsahuje málo mědi, protože se jí dodává hodně dusíku. Následkem je nedostatek mědi – v půdě a pak i v našem těle. Ten zase vede často k řídnutí kostí, které lékaři nesprávně nazývají „opotřebení“. To je pak provázeno stálou únavou a apatií. Chudokrevnosti způsobené nedostatkem železa předchází mnohdy nedostatek mědi, neboť když má tělo nedostatek mědi, nemůže železo přijímat. Civilizační projevy, jako je změna struktury vlasů nebo snížení chuti k jídlu, které se dnes považuje za normální, lze odstranit dodáním mědi.
Jak nejlépe měď dodat? Jednou možností je pomocí měděného náramku (např. u revma), v první řadě však konzumací luštěnin a červené řepy, ale také zelené listové zeleniny, ostružin, citrónů, hrušek, meruněk a rybízu. A také produktů z vaší zahrádky, když budete používat správné nářadí.