V rámci současné diskuse o budoucí Společné zemědělské politice EU po roce 2020 neustále slyším z mnoha stran, že zemědělská politika musí být více „zelenější“. Pro nezasvěcené čtenáře je tím myšleno, že by měla být více zaměřená na environmentální a ekologické aspekty. Jinými slovy, že by evropští zemědělci za dotace, které dostávají měli plnit více ekologických a dalších povinností než nyní, a to dokonce i za předpokladu, že dojde ke krácení evropského rozpočtu na zemědělství. Nikdo z autorů těchto výroků však ale nehovoří o tom, jaké jsou již dnes náklady zemědělců na dodržování povinností, které jim současné evropské předpisy nařizují.

Německá poradensko-výzkumný institut HFFA zveřejnil v loňském roce svou studii, ve které kvantifikoval náklady německých zemědělců na dodržování předpisů a nařízení na ochranu životního prostředí a porovnal je s náklady na ochranu životního prostředí některých konkurenčních zemí mimo EU. Především se jedná o dodržování takových předpisů, jak je vodní rámcová směrnice, greeningu, cross compliance, nařízení na regulaci hnojiv a prostředků na ochranu rostlin, plnění předpisů podmínek u chovů a welfare zvířat, dodržování povinností směrem o ochraně klimatu, náklady na zajištění bezpečnosti potravin, náklady na administraci podpor atd.

Nebudu vyjmenovávat všechny jednotlivé náklady, to si každý může najít v uvedené studii, ale přesto si dovolím několik příkladů. Náklady dodržování vodní rámcové směrnice v Německu zahrnují takové např. náklady na skladování a použití kapalných hnojiv, náklady na jímky, hnojiště, faremní čerpací stanice ale i náklady spojené s kontrolou dodržování těchto předpisů a poradenstvím. U německých zemědělců dosahují tyto náklady celkem 1,539 miliardy EUR tj. cca 91,96 EUR/ha (v přepočtu tedy cca 3336 Kč/ha) zemědělské půdy.

Další náklady přináší nařízení EU č. 1107/2009 o uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh, reprezentované zákazem neonikotinoidů a zákazem účinných složek, které jsou považovány za látky narušující endokrinní systém. U hlavních plodin na orné půdě (jmenovitě pšenice, ječmene, kukuřice, řepky, brambor a cukrové řepy) zákaz dvou výše uvedených příkladů vede k nákladům ve výši 1,118 miliard EUR.Plnění konkrétních vzniklých nákladů má velké spektrum v rozmezí od 105 EUR / ha u pšenice až po 568 EUR /ha u brambor.

Jiné náklady vznikají při dodržování minimálních norem bezpečnosti potravin např. pro produkci obilovin tvoří celkovou výši 7,7 milionu EUR. V živočišné výrobě, např. u mléka činí náklady německých zemědělců na plnění podmínek zdraví zvířat a bezpečnosti potravin dle této studie 2,93 EUR/t mléka , 32,10 EUR/t hmotnosti jatečně upraveného těla v produkci hovězího masa. U výkrmů vepřů způsobují normy bezpečnosti potravin a zdraví zvířat dodatečné náklady ve výši přibližně 29,20 EUR/t hmotnosti jatečně upraveného těla atd. atd.

Další náklady vznikají německým zemědělcům také byrokracií např. při podání žádosti o přímé platby EU. Jedná se o cca 14,94 EUR/ha.Proto jim žádosti o přímé platby EU zvýšily celkové náklady o více jak 250 mil. EUR.

Když organizace HFFA spočítala náklady na veškerou výše zmiňovanou legislativu došla k číslu 5,277 mld. EUR což při přepočtu na hektar znamená náklad 367 EUR (9321 Kč/ha). Pouze doplňuji, že výše uvedená studie zdaleka nezahrnuje veškerou environmentální legislativu a ani nezohledňuje např. v posledním období diskutované zákazy některých účinných látek u přípravků na ochranu rostlin.

Teď si můžete říci, pro tady vyjmenovávám všechny uvedené náklady, vždyť proto zemědělci v EU v tomto případě v Německu dostávají již zmiňované dotace. Jenomže, když porovnáme výši uvedených nákladů tj. oněch uvedených 367 EUR/ha a celkovou výši podpor z přímých plateb a Programu rozvoje venkova pro německé zemědělce dohromady, která činí cca 404 EUR/ha z.p., není mezi nimi a uvedenými náklady v současnosti příliš veliký rozdíl. Pro úplnost je třeba doplnit, že do této částky započítané dotace v rámci Programu rozvoje venkova jsou také zahrnuty dotace pro lesy, vodní hospodářství, obce atd. tj. že ve skutečnosti je zemědělcům určená podpora nižší.

Navíc v porovnání těchto nákladů s průměrnými náklady na tytéž oblasti u skupiny zemí mimo EU mezi něž jsou zahrnuty takové země jako USA, Austrálie atd. je toto dodatečné finanční zatížení vyšší než 3,0 miliardy EUR a EUR představuje 181 EUR dodatečných nákladů na hektar zemědělské půdy. To se samozřejmě promítá do konkurenceschopnosti německých produktů a jen díky podporám v rámci Společné zemědělské politiky, jsou schopni němečtí zemědělci na světových trzích konkurovat.

Pokud tedy dnes někdo říká, že evropští zemědělci by dnes měli v budoucnu plnit ještě více povinností při nižším rozpočtu na zemědělskou politiku, neví, o čem hovoří. Neříkám, abychom nechránili životní prostředí, nezajišťovali dobré životní podmínky pro zvířata či nevyráběli zdravé potraviny, to je bezpochyby důležité, ale je třeba také vnímat ekonomickou stránku věci. Proto jsou ty tak často zemědělcům vytýkané podpory důležité a nezbytné a další snižování rozpočtu na zemědělskou politiku je nebezpečné. Protože pokud budeme neustále zvyšovat zemědělcům povinnosti bez ohledu na to, jaké jsou s tím spojeny náklady, „vylijeme s pověstnou vaničkou i dítě“. Přesněji bude to znamenat jediné, že potraviny původem z EU budou vytlačovány potravinami z jiných zemí, které budou levnější.