Hlavní náplní práce Jana Rezka a jeho kolegů je trápit rostliny. Právě extrémní podmínky, jako je náhlé sucho, zasolení půdy nebo napadení predátorem, jsou ideální pro zkoumání komunikace mezi nimi. Ve chvíli ohrožení nebo napadení totiž rostliny komunikují intenzivněji, takříkajíc hlasitěji. Svým „křikem“, který má většinou podobu intenzivní vůně, varují okolní rostliny před nebezpečím. A dají jim tak čas vytvořit protilátky, které predátora zastaví, někdy dokonce zabijí. Jiné vůně zase dokážou přivábit živočichy, kteří predátora zlikvidují a ohroženou rostlinu tím bezděčně zachrání.

Vědci z Ústavu experimentální botaniky Akademie věd České republiky, mezi něž patří i biochemik Jan Rezek, tráví dlouhé hodiny simulováním útoků housenek na listy šalvěje a odebíráním různých pachů, které napadené rostliny vylučují. Jejich cíl není malý: chtějí rozluštit řeč rostlin, jednotlivá nářečí a dialekty. Vůňová komunikace, stejně jako převratné zjištění, že rostliny vnímají i zvuky, není jen vědeckou hříčkou. Může pomoct k zemědělství bez chemie, v němž by se obilí nebo kukuřice proti škůdcům bránily samy.

Jak spolu rostliny mluví?
Mají hned několik způsobů, jak komunikovat. Část komunikace probíhá pod zemí v rámci kořenového systému, další pomocí takzvaných common mycelian networks, tedy houbových mycelií. Ta obrůstají kořeny stromů i rostlin a vytvářejí takový internet: komunikační síť, po níž běží různé druhy informacímezi těmi, které jsou k síti „připojení“. No a pak je tu ještě jeden druh komunikace a ten zkoumáme my. Probíhá vzduchem a je založená na šíření těkavých organických látek. Angličtina jim říká volatile organic compounds. Podle posledních poznatků to vypadá, že jsou všechny druhy komunikace navzájem propojeny. Některé informace možná proudí jen jedním z kanálů anebo jím proudí rychleji. Výzkumy třeba ukázaly, že rostliny, které jsou napojeny na ten podzemní internet, reagují lépe na napadení různými parazity než jen ty, co komunikují vzduchem pomocí vůní. Sousední rostlina se o útoku na svoji kolegyni na záhonu dozví dřív prostřednictvím kořenů než skrze vůni. Nedokážeme to ještě říct s úplnou jistotou, komunikace rostlin je téma, které se zkoumá docela krátce, nějakých dvacet roků.

Vy zkoumáte třeba komunikaci v ohrožení: jak to přesně probíhá?
Tohle je věc, kterou už nějakou dobu zkoumáme a dokážeme se v ní jakž takž vyznat. Jde o komunikaci pomocí těkavých látek, které se uvolňují z listů rostliny po napadení nějakým býložravcem nebo třeba housenkou. V tu chvíli, kdy ji něco z toho napadne, rostlina začne křičet. Je to jako člověk: než se začne bránit, většinou taky nejdřív zařve. Zakřičí třeba „au, někdo mě kousl.“ nebo „bacha, něco tu kouše“. Občas se studentů ptám, zda někdy slyšeli křičet trávu. Většinou říkají, že ne. A přitom to určitě zažili: tráva v ohrožení začne intenzivně vonět.

Takže vůně čerstvě posečené trávy je křikem o pomoc?
Přesně tak. Začne vylučovat konkrétní látky pro danou situaci, většinou jsou to nějaké alkoholy nebo estery alkoholů, které zavoní, ale jejich hlavním cílem je vyslat okolním rostlinám signál „bacha, tady se něco děje, připravte se na obranu“.

Co v takové chvíli udělají její sousedky?
Jakmile tu informaci vstřebají, začnou se chystat na obranu. Každá rostlina v sobě má sekundární metabolity, což jsou látky, které většinu jejího života nejsou aktivní. Jsou prostě jenom uložené někde v jejích pletivech a v klidovém stavu se netvoří. Nebo se tvoří v nějaké části jejich života: v době, kdy se chystají na květ, v době, kdy mají plody, v době, kdy jsou mladé… nebo třeba v případě útoku. V případě napadení býložravcem je aktivují. Můžou vytvořit třeba látky, které jsou hořké, nějaké glykosiny, kterými znechutí býložravcům svá pletiva. Mohou to být i látky, které jsou přírodními insekticidy: tedy ty housenky jednoduše zahubí.

Umí se rostliny bránit ještě jinak?
Ano a docela sofistikovaně. Vyšlou signál v podobě vůně a ten ucítí parazitické vosičky. Pro ně to znamená, že se jim na rostlinách chystá jídlo pro potomky. Sletí se na místo, nakladou vajíčka do housek a mají tím pádem postaráno o potravu pro ně. No a zároveň zachrání velkou část rostlin předtím, aby je housenky sežraly.

Mluvíte celou dobu o tom, že rostliny cítí vůně vylučované jinými rostlinami: čím vlastně čichají?
To nevíme. Já sám nejsem botanik, ale biochemik, takže to ani nepatří do mého pole působnosti. Nemají samozřejmě nos nebo čenich jako živočichové, budou to nějaké subtilnější receptory. Máme náznaky, že to není jen chemická reakce. A pozor, nejde jen o čichání, záhadou jsou i sluchové vjemy. Ukázalo se, že rostliny dokážou reagovat na pouhý zvuk požeru. Takže nejspíš i slyší. Když slyšely zvuk housenky, začaly se připravovat k obraně: a přitom vůni cítit nemohly. Ale čím slyší, to už netuším vůbec.