Choroby obilnin (7) - Choroby kořenů a pat stébel (1)
11. 10. 2018 Choroby Zobrazeno 529x
Se stoupajícím podílem obilnin v osevním postupu roste i význam škodlivosti chorob pat stébel. Kromě báze stébel se u některých chorob přidává i onemocnění kořenů. Mezi nejzávažnější choroby z komplexu chorob kořenů a pat stébel obilnin patří stéblolam, černání kořenů a báze stébel obilnin, lemovaná stébelná skvrnitost a obecná krčková a kořenová hniloba.
Stéblolam
Stéblolam se vyskytuje na celém území ČR a je způsoben dvěma druhy houbových patogenů: Oculimacula yallundae (syn. Tapesia yallundae), nepohlavní stadium (anamorfa) se nazývá Helgardia herpotrichoides (syn. Pseudocercosporella herpotrichoides) a Oculimacula acuformis, anamorfa Helgardia acuformis. Velké škody způsobují na pšenici a tritikale, slaběji napadají jarní i ozimý ječmen a žito. Název choroby se liší podle napadení jednotlivých druhů plodin: stéblolam pšenice, stéblolam ječmene…
K napadení rostlin dochází na podzim a během jara. Pletiva mladých rostlin jsou nejvíce napadána v místě přechodu podzemní a nadzemní části, kde má patogen dostatek vlhkosti a zároveň světla pro tvorbu konidií. Typické příznaky napadení se projevují na bázi stébel ve fázi konce odnožování až počátku sloupkování. Na listových pochvách mladých rostlin se vytváří světle hnědé skvrny, které se později rozšiřují. Typická skvrna je oválná „medailonkovitá“ ve tvaru oka (eyespot), uprostřed je světlešedá, ohraničená světlehnědým lemem.
Zdrojem infekce jsou konidie, které se tvoří na infikovaných posklizňových zbytcích. Konidie jsou kyjovité, štíhlé, přehrádkované, 50–70 µm dlouhé a u báze 2–3 µm široké. Během sloupkování patogen prorůstá do stébla a tvoří tmavé shluky mycelia. Dochází k přerušení transportu vody a klas nouzově vyzrává nebo se stéblo přelomí. Optimální teplota pro tvorbu konidií je 3–5 °C, rozvoj choroby podporují teploty 5–12 °C a vyšší vzdušná vlhkost. Při pohlavním rozmnožování se tvoří askospory v plodnicích zvané apothecia.
Ochrana spočívá v zapravení posklizňových zbytků, dodržování osevního postupu, vysévání rezistentních odrůd. Fungicidní ochrana se provádí dle signalizace v růstové fázi BBCH 30–32 (počátek sloupkování až fáze 2. kolénka) při napadení 15–25 % hlavních odnoží nebo když více než 15 % rostlin vykazuje příznaky napadení pod první sloupnutou pochvou.
Příznaky stéblolamu po napadení patogenem Helgardia herpotrichoides
Černání kořenů a báze stébel obilnin
Černání kořenů a báze stébel obilnin je závažné houbové onemocnění, které může způsobovat významné ztráty na výnosu. Starší název patogenu Gaeumannomyces graminis se v rámci druhu dělí na var. tritici, která je široce rozšířená a napadá zejména pšenici a ječmen, na var. avenae, která se vyskytuje jen zřídka, napadá všechny obilniny a na var. graminis, která napadá trávy a rýži. Současný platný vědecký název patogenu, který napadá zejména ozimé obilniny (pšenici a ječmen) je Gaeumannomyces tritici. Způsobuje zastavení růstu rostlin, redukuje tvorbu odnoží.
Patogen napadá kořeny a poškozuje i bazální část stébla. Dochází k černání kořenů, kořeny jsou drsné, mírně zduřelé, obalené jemnými částečkami zeminy. Poškození kořenů vede ke ztrátě jejich funkce, zasychání rostlin a nouzovému vyzrávání klasů (běloklasosti), rostliny lze snadno vytrhnout z půdy. Na napadených bázích stébla můžeme pozorovat vločkovitý povlak mycelia. Napadená stébla jsou křehká a snadno se lámou.
Primární infekce je způsobena kontaktem mycelia houby s primárními kořeny hostitele. K sekundární infekci dochází kontaktem mycelia mezi zdravými a napadenými kořeny. Patogen roste na povrchu kořenů ve formě tlustých tmavě hnědých vláken. Myceliová vlákna z půdního prostředí rostou směrem k bázi stébla. Na silně napadených dozrálých stéblech se může tvořit pohlavní stadium askospory v plodnicích zvané perithecia. Patogen přežívá jako myceliem na posklizňových zbytcích a na kořenech výdrolu obilnin a plevelů. Rozvoj choroby podporuje teplo a vlhko, teplota půdy 10–20 °C.
Ochrana spočívá především v agrotechnice: likvidace posklizňových zbytků a výdrolu, podpora rozkladu organické hmoty v půdě, zařazování nehostitelských plodin (olejniny, luskoviny, okopaniny) do osevního postupu, používání odolných odrůd. Důležitá je i vyrovnaná výživa a vysévání zdravého a mořeného osiva.