09. 11. 2018 Technologie pěstování Zobrazeno 535x
Čirok (Sorghum bicolor L. Moench.) je významnou zemědělskou plodinou. Je čtvrtou nejpěstovanější obilninou světa co do výše výnosu a pátou nejvíce pěstovanou obilninou světa co do velikosti pěstební plochy (FAO 2014). Původním genetickým centrem této plodiny je Afrika. Globálně čirok představuje základní plodinu pro více než 500 milionů lidí ve více než 30 zemích světa.
Oproti majoritním obilninám pšenici, rýži a kukuřici je však tato plodina poměrně nedoceněná, jelikož má významné limity v možnostech rozšíření jejího pěstování a následného využití. Pokud bylo 20. století stoletím pšenice, rýže a kukuřice, 21. století se může stát stoletím čiroku.
Současné rozšíření a využití čiroků
V 19. století byly do USA introdukovány kultivary čiroku pocházející z Číny, Indie a Afriky, které patřily převážně mezi cukrové a pícní čiroky. Tyto čiroky byly pěstovány především jako krmivo pro dobytek a jako surovina pro výrobu čirokového sirupu. Naopak ve 20. století, zvláště ve 30. létech, došlo k exponenciálnímu nárůstu ploch zrnového čiroku, kdy se začaly zrnové čiroky pěstovat v oblastech, které byly příliš suché pro pěstování kukuřice. Zrnové čiroky se vyznačují mohutnými latami s množstvím drobných zrn, která mohou být buď rozemleta na mouku nebo zpracována vcelku na další produkty pro lidskou výživu i krmivo pro zvířata.
Současně s nárůstem produkce čiroků došlo i k pokroku v mechanizaci používané pro pěstování a sklizeň čiroků. Rozšířila se mechanizovaná sklizeň pomocí kombajnů, což vedlo k zaměření šlechtění čiroků, zvláště tzv. kafir a milo variet, na morfologické a vývojové znaky usnadňující mechanizovanou sklizeň porostů, jako jsou například vyrovnaná výška porostu nebo doba zrání zrn. Další fáze šlechtění zrnových čiroků v 50. letech 20. století byla zaměřená na zkrácení výšky stébla a vznik hybridů mezi různými varietami čiroků. Hybridní šlechtění čiroků vedlo ke zvýšení odolnosti čiroků vůči nízkým teplotám, houbovým a jiným chorobám a rovněž vedlo k troj až čtyřnásobnému nárůstu výnosů oproti původním nehybridním varietám. Pre-hybridní šlechtění čiroku se zaměřovalo především na zkrácení stébla a odolnost k poléhání.
Typy a klasifikace čiroků
Čirok představuje z genetického hlediska velice plastický rod s mnoha různými varietami, které mají původ v přírodě anebo během staletí kultivací. Všechny kulturní čiroky patří do poddruhu Sorghum bicolor subsp. bicolor. Tyto druhy čiroků vznikly regionální izolací v různých oblastech rozlehlého afrického kontinentu. Důležité druhy čiroků pro americkou produkci patří k typům bicolor, guinea, kafir, milo (caudatum) a durra.
Na základě následného využití lze čiroky rozdělit do několika skupin:
- Broom sorghums - technické čiroky využívané primárně k výrobě košťat, nyní se využívají především jako pícnina.
- Sweet sorghums - čiroky původně používané k výrobě sirupu, nyní na siláž a jako pícnina.
- Pícní čiroky - využívané jako pokryvná meziplodina, na seno a píci.
- Zrnové čiroky - využívané pro produkci zrna a jeho následné potravinářské využití při výrobě alkoholu (slad, pivo) a potravin (celozrnné výrobky, mouka, pilaf).
Možnosti využití jednotlivých kategorií čiroků se vzájemně překrývají.
Zrnové čiroky
Ministerstvo zemědělství Spojených států (USDA) dělí zrnové čiroky do kategorií na základě obsahu taninu v zrnech. Obsah taninu a jeho distribuce v zrnu (pericarp) podmiňuje barvu zrna. Různé barvy zrn čiroků (bílá, žlutá, růžová, červená, bronzová, hnědá) jsou podmíněny různou kombinací obsahu taninů v oplodí (perikarp), osemení (testa) a endospermu zrna.
Hnědá a jinak tmavá zrna čiroků mají zvýšený obsah taninů v silném osemení (testě), 1,57% až 4,8%. Světlá zrna čiroků nemají téměř vyvinutou testu a mají velmi nízký obsah taninů (0,016 až 0,037 %). 98% čiroků pěstovaných v USA má žluté anebo bronzové zrno. Taniny mají výrazné antinutriční vlastnosti (hořkost), takže pro potravinářské využití mají význam především odrůdy čiroku s nízkým obsahem taninů v zrnech. U vysokotaninových odrůd mohou být zrna loupáním zbavena osemení (testy), kde je nejvyšší koncentrace taninů, avšak u odrůd s nízkým obsahem taninů (bez testy) a bílým zrnem tato technologická opatření nejsou zapotřebí.
Pro produkci zrna se v USA využívají především bělozrnné odrůdy čiroku s nízkým obsahem taninů, zvláště pro výrobu mouky. Vysokotaninové čiroky mají ale zase zdravotní benefity podobné červenému vínu nebo granátovému jablku, jelikož taniny jsou polyfenolické látky.
Příklady čirokových výrobků:
- celozrnný čirok (bílé zrno) - může být dále použitý pro přípravu “rizota”, pilafu, atd. Vaření trvá déle než např. u rýže, zrno ale i po uvaření zůstává pevné (nerozpadá se).
- celozrnná čiroková mouka (z bělozrnného čiroku) - vhodná pro přípravu těstovin, pizzy.
- mouka z bílého perlového čiroku - má jemnou texturu, vhodná pro jemné pečivo, koláče.
Oblasti produkce čiroku v USA
V USA je nejvíce osevních ploch čiroků v oblastech velkých prérií, jižního Texasu a v deltě řeky Mississippi. Ve státě Arkansas vzrostla produkce čiroku na vice než 43 milonů bušlů v roce 2015 (1 bušl čiroku = cca 25,4 kg). V roce 2014 to bylo pouze 16 milionů bušlů, což vedlo k nárůstu významu státu Arkansas jako jednoho z největších producentů zrnového čiroku. Většina čiroku ve státě Arkansas se pěstuje pro export do Číny (pro výrobu ethanolu) anebo jako krmivo pro dobytek. V poslední době došlo k velkému nárůstu objemu zpracování čiroku v potravinářském průmyslu. V roce 2014 se pouhé 1 % zrnového čiroku zpracovávalo pro potravinářské využití, v roce 2015 to byla již 3 % zrnového čiroku. Nárůst využití zrnového čiroku v potravinářském průmyslu je dán poptávkou po potravinách majících významné zdravotní benefity a potřebou bezlepkových potravin pro osoby trpící celiakií. Předpokládá se, že potravinářské využití zrnového čiroku bude v nejbližší době nadále strmě růst.
V současné době je ale zatím většina americké produkce čiroku využívána jako krmivo pro dobytek (píce, zrno) anebo je pěstována na export do zahraničí. To je velký rozdíl např. oproti druhému největšímu producentu čiroku na světě po USA, Nigérii, kde je 70 % domácí produkce čiroku určeno pro potravinářské využití a pouze 15 % pro krmivářské účely. V Indii je také více než polovina (57 %) produkce čiroku využívána pro potravinářské účely, ale je zde postupný přesun od přímého využití nezpracovaného zrna k více zpracovaným výrobkům. Zpráva FAOSTAT z roku 2009 ukazuje význam zrnového čiroku jako lokální potraviny. Čirok je pátou nejvíce pěstovanou plodinou na světě (objem výnosů), ale jeho význam pro lokální zemědělství v mnoha oblastech Asie a Afriky je pravděpodobně nesrovnatelně větší než v případě jakékoliv jiné plodiny.
Situace v ČR
Kvůli globálním změnám klimatu a častějším výskytům horkého a suchého léta s teplotami stoupajícími až ke 40 °C se otevírají možnosti pěstování čiroku i v ČR a v dalších zemích střední či východní Evropy. Během suchého a horkého léta se projeví výhody C4 fotosyntézy u čiroku, které vedou k vyšší tvorbě biomasy, tj. např. píce. V tomto ohledu se čirok jeví dokonce i odolnější než jiné C4 rostliny, např. kukuřice. Čirok lze proto doporučit do oblastí s rychle vysychajícími lehkými písčitými půdami.
Významným problémem v oblastech mírného klimatu včetně ČR je výskyt jarních mrazíků a chladných teplot, které nutí zemědělce posouvat výsev čiroku až do 2. poloviny května (po “ledových mužích”). Čirok totiž optimálně vzchází a klíčí až při teplotě půdy vyšší než 15 °C. Při šlechtění čiroků pro oblasti, jako je ČR, je třeba se zaměřit na odolnost klíčenců a mladých rostlin vůči nízkým teplotám nad bodem mrazu (chladuvzdornost). Výběr materiálů odolných vůči nízkým teplotám by umožnil posunout výsev čiroku v podmínkách ČR např. již na duben, a vést tak k významnému prodloužení vegetační sezony v podmínkách ČR.
V současné době je již registrována první česká odrůda čiroku “Ruzrok”, vyšlechtěná Ing. Jiřím Hermuthem z VÚRV, v.v.i., Praha-Ruzyně. Jedná se o víceliniovou nehybridní odrůdu typu populace, jejíž významnou předností je ranost umožňující i při relativně pozdním výsevu sklizeň zralého zrna. Odrůda má multifunkční využití, jak pro píci, tak i pro zrno včetně potravinářského a pivovarnického využití pro výrobu bezlepkového piva.
Zdroje údajů použitých v článku jsou k dispozici u autorů.
Příspěvek vznikl za podpory MZe v rámci řešení projektu MZe ČR RO 0418.