Práce na poli je pro Američany tak nezajímavá, že farmářům chybí pomocná síla. A bez ní nestíhají sklízet úrodu dřív, než se začne kazit. Velké firmy i drobní pěstitelé proto přispívají na vývoj zemědělské automatizace
Na ukázku chodu automatického sběrače jahod, nazvaného Berry-4, se přijeli podívat investoři z celého světa.
Mechanický pomocník Berry-4, kterému se přezdívá Harv (jeho tvůrcem je společnost Harvest CROO Robotics), snad vyřeší nedostatek zájemců o práci na poli, a dokonce díky němu klesne cena potravin. Jde totiž o hlavního tahouna národní snahy o automatizaci sběru ovoce, jež je extrémně náchylné na poškození. Navrhnout robota, který by dokázal plodiny uchopit jemně, znamenalo klíčový krok v industrializaci amerických farem, bez níž by jim hrozil úpadek. „Rok od roku máme méně zaměstnanců,“ stěžuje si pěstitel jahod Gary Wishnatzki. „Pokud problém nevyřešíme automatizací, cena čerstvého ovoce a zeleniny poroste tak, že si je nakonec běžný člověk nebude moct dovolit.“
Všichni chtějí Harva
Nedostatek pracovní síly je natolik palčivý, že dokonce podnítil ke spolupráci firmy, jež si dřív konkurovaly. Nyní společně financují vývoj robota nazvaného Harv: Podařilo se na něj získat v přepočtu 202 milionů korun od potravinářských gigantů, jako jsou Driscoll’s a Naturipe Farms. Významně však přispěli i menší farmáři. Wishnatzki, který zařízení navrhl spolu s bývalým inženýrem společnosti Intel Bobem Pitzerem, do něj sám investoval zhruba 67,5 milionu korun.
Během loňského testování dokázal Harv bezchybně sebrat 20 % jahod z každé rostliny. Letos by se podle tvůrců měla jeho efektivita vyšplhat na 50 %. U lidí se stále počítá s 80 %, takže je stroj mírně pozadu. Nicméně na rozdíl od běžných zaměstnanců nemusí spát, neohrožují ho nemoci ani nepotřebuje pracovní vízum. Jedná se o jakýsi polonáklaďák, na dně má šestnáct menších robotů a ti svými klepetovitými pažemi sbírají jahody, jež snímá důmyslný kamerový systém.
Třicet lidí v jednom stroji
Podle pěstitelů je stále náročnější sehnat dost pracovníků, kteří by úrodu sklidili dřív, než se na polích začne kazit. Velká část pomocníků se totiž mimo jiné rekrutuje z řad Mexičanů, kteří však za vlády Donalda Trumpa čelí mnohem přísnějším imigračním podmínkám, takže jich do země přijíždí méně. Američané se na druhou stranu na pole příliš nehrnou a nepomáhá ani zvyšování mezd či bonusy v podobě dopravy či ubytování zdarma. Podle Bureau of Labor Statistics se přitom situace nezlepší ani v následujících sedmi letech.
Výrobní průmysl Spojených států již automatizační evolucí prošel: Za posledních dvacet let se produktivita amerických továren zvýšila, ale počet zaměstnanců v důsledku častějšího zapojování strojů klesl. Harv zastane práci třiceti lidí, každou sekundu sebere pět jahod a za den pokryje plochu 32 000 m².
Cena ovoce poroste
Na farmách USA pracuje zhruba 850 tisíc lidí a podle údajů z roku 2016 pobývá přibližně polovina z nich v zemi načerno. Dle analytiků z ministerstva zemědělství zvedá už teď nedostatek pracovní síly mzdy, jimiž se farmáři pokoušejí lákat novou krev: Mezi roky 2014 a 2018 vzrostl přepočtený průměrný plat těchto „nádeníků“ z 254 na 298 korun na hodinu.
Pokud by ovšem zemědělci o veškerou ilegální pracovní sílu přišli, museli by podle odborníků z Arizona State University zvednout mzdy až o polovinu – jedině tak by přilákali dost lidí k zahlazení deficitu. Cena ovoce a zeleniny by však v návaznosti na to stoupla o 40 %.
Američané si ovšem za některé pochutiny v obchodech zřejmě připlatí i bez vyhoštění ilegálních pracovníků: Od roku 2025 totiž budou muset všechny kalifornské farmy hradit svým zaměstnancům přesčasovou přirážku po osmi odpracovaných hodinách namísto současných deseti.
Dlouhodobé řešení
„Automatizace představuje dlouhodobé řešení úbytku pracovní síly,“ souhlasí Tim Richards z Arizona State University. Wishnatzki dodává, že kvůli nesklizenému ovoci přišel loni v přepočtu o víc než 22 milionů korun. Zkušeným sběračům přitom platí zhruba 560 korun na hodinu, takže se nedá říct, že by se jim žilo špatně.
Harv by sice člověka na poli nahradil, ale zároveň by pomohl vytvořit nová pracovní místa. Wishnatzkiho rodinný podnik Wish Farms by například sběrače přeškolil na techniky. „Budeme potřebovat lidi, kteří budou čistit a opravovat stroje,“ vysvětluje zemědělec. Ne každému se ovšem taková představa zamlouvá. „Když se dívám na toho robota, bojím se, že kvůli němu přijdu o práci,“ přiznává 48letý Antonio Vengas, jeden z 600 zaměstnanců Wish Farms. Na Floridu se přistěhoval před patnácti lety z mexického státu Oaxaca. Tři čtvrtiny jeho kolegů pocházejí rovněž z Mexika a pobývají v USA na pracovní vízum.
Nestojíme v cestě pokroku
„Lidé dokážou sebrat jahodu, aniž by ji poničili. Snadno rozliší nezralé či nahnilé plody – stroje nic podobného nedovedou,“ dodává Vengas. A odbory s ním souhlasí: „Robot nedokáže sbírat drobné hrozny, jahody nebo plody ze stromů, aniž by narušil jejich vzhled, který tvoří součást kouzla čerstvého ovoce,“ myslí si Giev Kashkooli, ředitel společnosti United Farm Workers of America, jež zastupuje zhruba dvacet tisíc pomocníků na farmách napříč Floridou. Odbory však rozhodně nechtějí stát v cestě pokroku, neboť „díky strojům by práce mohla být snazší a méně namáhavá na záda“, jak Kashkooli doufá.
V den testování Harva přijíždějí na farmu tři autobusy výzkumníků z Kanady, Austrálie, Německa i Švýcarska: Pěstitel jahod z Alberty Blaine Staples přistupuje ke stroji, který sbírá červené plody. Spolu s tuctem dalších lidí si přidřepne, aby mohl sledovat precizní práci jeho klepet. „Jsme svědky nové průmyslové revoluce,“ podotýká. Jeho kanadská farma je proti Wishnatzkiho podniku malá, přesto si Staples dovede představit, že si Harva na sezonu pronajme. V současnosti by totiž zemědělci platili za ovoce sebrané strojem stejnou taxu, jakou nabízejí běžným pracovníkům.
Honem to zaklepej!
O několik řádků dál se na robota nemůže vynadívat farmář Doug Carrigan ze Severní Karolíny. „Je mu jedno, jestli je neděle nebo nějaký svátek, prostě pracuje,“ pochvaluje si. Svým zaměstnancům, převážně místním obyvatelům, platí v přepočtu 225–315 korun za hodinu. „Američané příliš zlenivěli,“ myslí si, „jde jim spíš o výplatu než o práci. Takže pokud něco můžete zautomatizovat, aniž byste ohrozili kvalitu zboží, je to výhra.“
Tým inženýrů sleduje práci Harva zpovzdálí v bílém přívěsu, kam se na televizní obrazovku přenáší výstup z jeho kamery. Zblízka tak vidí, jak se šestnáct drobných robotů v jeho spodní části otáčí a sbírá jahody. „Lepší výhled si nedovedu představit,“ rozplývá se Alex Figueroa, který podívanou pro vědce připravoval. Sběr probíhá zcela hladce. „Zatím žádné chyby!“ vykřikne Figueroa nadšeně. „Honem to zaklepej,“ nechává se slyšet jeden z inženýrů.
Když ne letos, tak příští rok
Na druhém konci pole ohýbá záda skupina sběračů, jako by se nic nedělo. Je sice sedmadvacet stupňů, ale všichni mají trička s dlouhým rukávem a obličej si před sluncem chrání šálami. Plody sbírají ručně, ukládají je do plastových nádob a plné je pak předávají vedoucímu, který v závislosti na kvalitě práce rozděluje peníze. Většina zaměstnanců žije pod Wishnatzkiho střechou a na pole je vozí starý otlučený autobus, jenž nyní parkuje nedaleko.
Santiago Velasco pracuje na jahodových plantážích už 35 let, během nichž vystřídal pozici sběrače, okopávače i zavlažovače. Harva se však nebojí: „Nemyslím si, že by nás nějak ohrozil. Lidé jsou pečlivější a zatím i rychlejší.“
V den prezentace měl pravdu. Robot sice v každé rostlině „objevil“ víc než polovinu plodů, letos se však urodily mimořádně velké jahody a Harvova klepeta si s nimi občas nevěděla rady, takže mnoho z nich upustil. Vědci sice nevědí, o kolik plodů šlo – pořízený záznam budou teprve studovat –, ale v jednom mají jasno: Pokud se Harvovi nepovede splnit kvóty letos, příští rok už určitě ano.