Výnos biomasy je dán součinem hmotnosti jednotlivých rostlin a jejich počtu na jednotku plochy. Postupné navyšování výsevku vede ke zvyšování výnosu, avšak od určité hranice počtu rostlin na plochu dochází vlivem konkurence o sluneční záření, vodu a živiny ke snižování jejich hmotnosti, což se projeví nejprve ve stagnaci a následně i v poklesu výnosu hmoty (Fuksa et al., 2016).
V současné době je v podmínkách ČR kukuřice pěstována jako tzv. širokořádková plodina s meziřádkovou vzdáleností 70 nebo 75 cm, což při výsevku 80 000 – 90 000 jedinců na hektar odpovídá vzdálenosti rostlin v řádku 14–17 cm. Pokud výsevek dále zvyšujeme, tak se rostliny dostávají k sobě blížeji než 14 cm, což je považováno za hranici, kdy se začíná negativně projevovat konkurence rostlin v řádku. Zúžení meziřádkové vzdálenosti umožňuje navýšit počet rostlin na ploše, aniž by docházelo ke konkurenci mezi rostlinami. Takového rozmístění rostlin lze docílit s využitím alternativních technologií, jako je pěstování kukuřice v úzkých řádcích (37,5 cm) či ve dvouřádcích (tzv. twin-row systém, kdy meziřádková vzdálenost jednotlivých řádků je obvykle 20 cm a vzdálenost mezi středy dvouřádků je 50 cm). Na schématu je znázorněna plocha půdy využitelná rostlinami při jednotlivých technologiích, s čímž souvisí i využitelnost vody a živin, ale i slunečního záření, což jsou faktory, které výsledně ovlivňují produkci biomasy.
Studie zaměřené na pěstování kukuřice v užší meziřádkové vzdálenosti nebo v tzv. dvouřádcích se ve větší míře začaly realizovat v 90. letech minulého století v USA (Prokop, 2013). Výsledky řady dosavadních výzkumů dokazují, že změna organizace porostu může být za určitých podmínek přínosná, což dokládá i zavedení užších řádků a dvouřádků do praxe, kde je dosahováno výnosů u kukuřice na siláž i zrno o 5–10 % vyšších než u klasické širokořádkové technologie. Na druhou stranu je třeba zmínit, že zkušenosti s pěstováním kukuřice u nás v řádcích širokých 0,45 m jsou známy již z doby 70.–80. let minulého století. V té době se kukuřice na siláž běžně vysévala secími stroji na cukrovku, která byla pěstována na mnohem větší výměře než dnes.
Charakteristika lokality
V letech 2014–2016 byly na polní pokusné stanici v Žabčicích založeny polní pokusy, v nichž byl sledován vliv odlišné meziřádkové vzdálenosti a výsevku na výnos a některé další ukazatele u silážní kukuřice.
Pokusy byly založeny nedaleko obce Žabčice vzdálené 25 km jižně od Brna na Polní pokusné stanici Mendelovy univerzity v Brně. Katastrální území Žabčic se nachází v kukuřičné výrobní oblasti, podoblasti K2. Patří mezi nejteplejší oblasti v ČR. Lokalita leží v nadmořské výšce 179 m, v jihomoravské suché oblasti s typickým vnitrozemským klimatem. Suchost klimatu zvyšují větry, které způsobují velký výpar půdní vláhy.
Dle BPEJ se jedná o klimatický okrsek velmi teplý a suchý. Hodnota Langova dešťového faktoru se pohybuje okolo 57; tato charakteristika řadí pokusnou lokalitu k nejsušším regionům. Průměrná roční teplota je 9,2 °C, nejteplejším měsícem v roce je červenec s průměrnou denní teplotou vzduchu 19,3 °C a nejchladnější leden s průměrnou teplotou -2,0 °C (tab. 1). Z hlediska srážkových poměrů patří lokalita k suchým oblastem, kdy 30letý průměr ročních úhrnů srážek činí 480 mm. Do oblasti pokusné stanice zasahuje též srážkový stín. Dešťové srážky ve vegetačním období jsou rozloženy velmi nerovnoměrně. Srážkově nejbohatší je měsíc červen s 68,6 mm a nejchudší je březen s 23,9 mm srážek. Trvání slunečního svitu kolísá v rozmezí 1800–2000 hodin za rok.
Varianty pokusu
Ve všech letech byly porovnány tři odlišné meziřádkové vzdálenosti (dále označováno jako „typ řádku“) - 0,75 m (klasické řádky), dále tzv. dvouřádky („twin-rows“), kdy porost je tvořený dvouřádky od sebe vzdálených cca 0,2 m, přičemž středy jednotlivých dvojřádků jsou vzdáleny 0,75 m. Poslední technologií byl výsev do úzkých řádků vzdálených 0,375 m (poloviční šířka oproti klasické vzdálenosti).
Dalším sledovaným faktorem byl výsevek, který byl odstupňován ve třech úrovních, přičemž výsevní množství 87 000 jedinců/ha bylo bráno jako základní výsevek, navýšený pak 97 000 a 109 000 jedinců/ha, každá varianta byla založena ve třech opakováních.
V tabulce 2 jsou uvedeny agrotechnické údaje pěstování kukuřice v jednotlivých letech
Po vzejití porostu bylo provedeno časně preemergentní herbicidní ošetření a v průběhu vegetace byl aplikován insekticid proti škůdci zavíječi kukuřičnému (Ostrinia nubilalis).
Pro založení porostů kukuřice použit secí stroj Kinze 3500 s výsevem pro 8 řádků (obr. 1). Výrobce těchto secích strojů společnost Kinze sídlí v USA ve státě Iowa a z celosvětového měřítka tato společnost patří ke špičce, a to nejen z pohledu celkového počtu vyrobených strojů, ale především z pohledu technologické vyspělosti jednotlivých modelů. A právě z tohoto důvodu byly veškeré pokusy postaveny na strojích Kinze. Model stroje 3500 8R v provedení Interplant může zakládat porosty jak na klasickou rozteč řádků 0,75 m, tak i na rozteč 0,375 m, což bylo z hlediska pokusů velice praktické. Dále byl k dispozici speciální secí stroj Kinze 3500 8R v provedení twin-row pro zakládání porostů do dvojřádků.
Sklizeň byla provedena ve fázi mléčně-voskové zralosti nesenou jednořádkovou řezačkou (Pöttinger Mex III) ve čtyřech opakováních. Z každého opakování byla sklizena nadzemní hmota z jednoho řádku o délce 100 m. Hmotnost sklizené řezanky z každé varianty byla zjištěna přejezdem přes nájezdové váhy. Poté byl z řezanky odebrán vzorek, z něj byla zjištěna sušina a poté proveden přepočet výnosu čerstvé a suché hmoty na 1 ha.
Obr. 1: Setí kukuřice secím strojem KINZE 3500
Výsledky
Výsledky výnosu čerstvé nadzemní hmoty znázorňuje graf. Grafické vyjádření výnosů srovnávající oba sledované faktory (typ řádků a výsevek) poukazuje na nárůst výnosů v čerstvé nadzemní hmotě při použití technologie klasických řádků a dvouřádků s vyššími výsevky. V obou těchto případech se nárůst výnosu pohyboval při výsevku 97 000 jedinců/ha 5–13 % a při výsevku 109 000 jedinců/ha v průměru o 9–17 %. Technologie úzkořádkového založení porostu vykazovala nižší průměrné výnosy suché hmoty při zvyšování výsevku. Pouze při výsevku 97 000 jedinců/ha dosáhla varianta s úzkými řádky cca o 10 % nižšího výnosu než při základním výsevku 87 000 semen/ha.
Graf: Výnos čerstvé nadzemní hmoty kukuřice podle typu řádku a výsevku
Doporučení a závěr
Přestože výše prezentované výsledky neprokázaly navýšení výnosu kukuřice na siláž u úzkořádkové technologie oproti klasické širokořádkové technologii, lze úzkořádkovou technologii využít v podmínkách erozně ohrožených pozemků. Z měření, které dlouhodobě provádějí pracovníci VÚMOP Zbraslav je zřejmé, že úzkořádkové setí kukuřice ve spojení s půdoochrannou technologií zpracování půdy silně omezuje riziko eroze. Prostřednictvím dešťového simulátoru a schválené prováděcí metodiky je pozemek s kukuřicí vystaven srovnatelným podmínkám, které nastávají v případě silných přívalových dešťů na reálném pozemku. To, že technologie uspěla, bylo důvodem, proč se setí kukuřice do úzkých řádků v kombinaci s půdoochrannou technologií zpracování půdy v roce 2015 dostala do standardů DZES 5. Praxe potvrzuje, že technologie setí do úzkých řádků je v případě mírně svažitých pozemků nejekonomičtější variantou založení porostu kukuřice. Jakákoliv další technologie nebo jejich kombinace, které jsou v materiálu DZES schváleny, je ekonomicky a organizačně podstatně náročnější.
Výsledky z některých jiných lokalit (spolupráce firmy P&L, spol. s r. o. a vybraných osivářských firem (Monsanto, LG, KWS) dokumentují navýšení výnosu u úzkořádkové technologie s vyšším výsevkem (oproti standardnímu).
Ukazuje se, že pro každou technologii je důležitá správná volba hybridu. Tato oblast by si zasloužila další výzkum, ale vzhledem ke krátké „životnosti“ hybridů v praxi na druhou stranu ztrácí do jisté míry na významu. Využitelné by mohly být informace šlechtitelských firem o původu jednotlivých hybridů. Obdobné informace by bylo vhodné využít i při stanovení výsevku, kdy řada výsledků s pozitivním trendem zvýšeného výnosu byla spojena s výsevkem vyšším, než je běžně doporučováno.
Technologickou vyspělost strojů Kinze, jež umožňují výsev kukuřice do úzkých řádků, lze spatřovat také v jejich variabilitě. Především u strojů v provedení Interplant se velmi výrazně uplatňuje ona zmíněná variabilita. Toto provedení umožňuje uživateli zakládat porosty nejen s roztečí 0,75 m, ale po snadné úpravě stroje v řádu do 10 minut zakládat porosty s roztečí 0,375 m. Tato přednost najde uplatnění u těch zemědělských podniků, které pěstují kukuřici jak na zrno (0,75 m), tak na siláž (0,375 m). Technologie s úzkými řádky začíná být populární u majitelů bioplynových stanic, pro něž úzkořádkově setá kukuřice znamená podstatně lepší využití plošně aplikovaných živin v podobě digestátu. Velkou výhodou secích strojů, které umí kombinovat úzké a klasické řádky je skutečnost, že se může stroj využít nejen pro setí kukuřice, ale v případě úzkých řádků i pro přesné setí sóji, čiroku a v našich podmínkách především řepky. V podmínkách EU a i českého zemědělství je to právě řepka, kde technologický trend jde jednoznačně směrem přesné distribuce osiva na konečnou vzdálenost s cílem optimalizovat výsevek na úrovni 250–300 tisíc jedinců na hektar.
Sklizeň kukuřice na siláž na pokusném pozemku v Žabčicích probíhala každoročně nesenou jednořádkovou řezačkou (Pöttinger Mex III). V tomto případě nevznikají žádné komplikace při sklizni všech variant, tedy klasických řádků, úzkořádků ani dvouřádků. V praxi ovšem technologie setí z pohledu rozteče řádků má pevnou vazbu na technologii sklizně. Pokud je kukuřice sklizena na siláž, tak z hlediska technických možností jednotlivých výrobců sklizňových adapterů není zásadní technologický problém. Drtivá většina adaptérů používaných v zemědělské praxi napříč celým výrobním spektrem používá tak zvané „plošné adaptéry“, které sklízí celé rostliny nezávisle na řádcích, a to jak z pohledu rozteče řádků, tak i z pohledu směru řádků.
Předložené výsledky byly získány v rámci řešení projektu NAZV QJ1210008 „Inovace systémů pěstování obilnin v různých agroekologických podmínkách ČR“.
Použitá literatura je u autorů.
Doc. Ing. Vladimír Smutný, Ph.D.; Mendelova univerzita v Brně, Ing. Antonín Šedek; P & L, spol. s r. o.
zdroj : agromanual.cz