Na jednom hektaru louky lze najít až tři miliony žížal. Platí zde přímá úměra čím více jich je, tím je půda úrodnější. Pokud nesprávně, nebo příliš intenzivně zpracováváme půdu, významnou měrou redukujeme početnost těchto prospěšných organismů. Z rozpůlené žížaly nevzniknou dvě, jak často mylně slyšíme. V lepším případě může přežít jen jejich přední část.

Zleva:
Obr. 1: Žížalka líhnoucí se z kokonu.
Obr. 2: Dospělá žížala: opasek (clitellum) je dobře viditelný.
Obr. 3: Stočené žížaly mohou přežít sucho.

S výjimkou těch, kteří žijí v podestýlce na povrchu půdy (zejména žížaly obsažené v kompostu), se tito kroužkovci (včetně žížaly obecné) vyvíjejí pomalu. Vytvářejí pouze jednu generaci ročně s maximálně osmi kokony (tj. vajíčky žížal). Jejich délka života se pohybuje mezi dvěma až osmi lety v závislosti na druhu. Žížaly, které dosáhly pohlavní zralosti, jsou vybaveny opaskem, zduřelými články umístěnými v přední třetině těla, také nazývanými clitellum. Půdní aktivita a reprodukční činnost žížal je nejintenzivnější v období březen-duben a září-říjen. Pokud je velmi suché a horké počasí, žížaly velmi významně utlumí svoji aktivitu. Lze říci, že u nich nastane letní spánek (estivace). Tento pokles aktivity je srovnatelný například s hibernací ježků v zimě. Žížaly se znovu probudí na podzim, kdy je chladnější a vlhčí počasí. Když v zimě mrzne, stáhnou se do nezamrzlé části svých chodbiček a nastaví se do „pohotovostního režimu“. Svou činnost obnovují, když se po několik dní teplota zvedne nad nulu. Žížaly mohou migrovat do obdělávaných polí z neporušených okolních oblastí (např. z přírodních luk). Žížala obecná (Lumbricus terrestris) tak může překonat přibližně dvacet metrů za rok.

Žížaly mohou žít hluboko, pod povrchem půdy nebo v podestýlce

Ve Švýcarsku se nachází kolem čtyřiceti druhů žížal, z nichž čtyři až osm žije v obdělávané půdě. Žížaly dávají přednost středně těžké hlinité až hlinito-písčité půdě. Nemají rády jílovité a těžké půdy, ani písčité a suché půdy a v kyselých rašelinných půdách žije jen několik „speciálních“ druhů, které se přizpůsobily těmto specifickým nehostinným podmínkám. Různé druhy žížal lze zhruba rozdělit do tří ekologických skupin (viz graf a tabulka):

Anektické (hlubinné) druhy, které vytváří svislé a hluboké chodbičky, jsou důležité v zemědělských půdách. Jejich načervenalé zbarvení je chrání před UV paprsky (Obr. 2). Tyto žížaly hloubí svislé a stabilní chodbičky o průměru 8 až 11 mm, kde v příznivých podmínkách zůstávají po celou dobu svého života.
Endogeické (podpovrchové) druhy, které vytvářejí chodbičky pod povrchem půdy, jsou bledé a průhledné. Tyto žížaly, které vytvářejí především vodorovné a nestabilní chodbičky, se téměř nikdy nedostanou na povrch země. Mladé žížalky se obvykle nacházejí poměrně vysoko v oblasti kořenů rostlin.
Epigeické (povrchové) druhy, které žijí v povrchovém stelivu, jsou na orných půdách poměrně vzácné, protože tam nemohou vytvořit vrstvu trvalé podestýlky.

Graf 1 : Vrstvy půdy, ve kterých se vyskytují tři hlavní skupiny žížal.

Tabulka 1: Ekologické skupiny žížal

Potrava

Potrava je rozhodující pro vývoj žížal, které se živí hlavně odumřelým rostlinným materiálem. Během noci se pasou na „řasovém trávníku“, který je produkovaný během dne a stahují mrtvé zbytky rostlin do svých chodbiček, kde je mikroorganismy „předtráví“ za dva až čtyři týdny. Žížaly nemají zuby, a proto nemohou okusovat kořeny rostlin. Například žížala obecná zachytí rostlinnou hmotu, která se nachází pod povrchem půdy nebo je ponechána nad zeminou.

Žížaly zúrodňují půdu

Obr. 4: Chodbičky žížal pokryté jejich výkaly (hnědé skvrny jsou stopy humusu) obsahují také bílé tečky, což jsou zkrystalizované živiny.

Žížaly jsou architekti úrodných půd a nazývají se také půdní inženýři. Jejich vliv je velmi rozmanitý. Ukládají velká množství (ročně řádově 40 až 100 tun na hektar) výkalů do půdy (přibližně 40 %) a na povrchu zeminy (přibližně 60 %).

Žížaly provzdušňují půdu

Chodbičky vyhloubené žížalami zajišťují dobré provzdušnění půdy a zvyšují podíl hrubých pórů.

Žížaly zvyšují schopnost půdy absorbovat vodu

Stabilní a svislé chodbičky anektických druhů (například žížala obecná) zlepšují zejména absorpci, skladování, vsakování a drenáž vody v půdě, což výrazně přispívá k prevenci vodní eroze. V neoraných půdách se nachází až 150 kanálků na m², což představuje 900 metrů chodbiček na m² v hloubce 1 metru. Tyto svislé chodbičky zpevněné hlenem vylučovaným žížaly mohou dosáhnout hloubky až 3 metrů v hlubokých sprašových půdách a dokonce až 6 metrů u černozemí.

Žížaly rozkládají mrtvé zbytky rostlin

Na polích žížaly začleňují do půdy až 6 tun odumřelé organické hmoty na hektar za rok a v lesích zpracují ročně až devět tun mrtvých listů na hektar.

Žížaly shromažďují živiny, které jsou pro rostliny nezbytné

Obr. 5: Žížaly ukládají na povrch půdy mnoho hromádek výkalů zvaných věžičky nebo kupičky – žížaly jsou aktivní a v půdě se prakticky netvoří trhliny (zpracovaná půda v biozemědělství po dobu 20 let v rámci testu DOC v Therwilu).

Obr. 6: Neexistují zde téměř žádné věžičky. Půda má tendenci k tvorbě trhlin (zpracovaná půda v integrovaném pěstování po dobu 20 let v rámci testu DOC v Therwilu).

Žížalí trus je směsí rostlinných a minerálních částic, živiny jsou v něm přítomny ve vyšších koncentracích a ve formě snadno vstřebatelné rostlinami. Žížaly produkují ročně 40 až 100 tun exkrementů na hektar. Tento vysoce hodnotný humus se ukládá na půdě ve formě věžiček, které obsahují v průměru 5krát více dusíku, 7krát více fosforu a 11krát více draslíku než okolní půda.

Žížaly omlazují půdu

Žížaly odebírají minerální hmotu ze spodní vrstvy půdy a transportují ji do ornice, což ji neustále omlazuje.

Žížaly „ozdravují“ půdu

Žížaly podporují aktivitu a množení bakterií a hub. Jakmile mikroorganizmy odstraní zbytky mrtvých listů v půdě, škůdci, kteří je obývají (přezimující formy patogenních hub, jako je strupovitost jablek a spála, nebo housenky tvořící chodbičky na listech), podléhají biologickému rozkladu. Odolné formy však přežívají v žížalích výkalech a nacházejí se poté ve věžičkách.

Žížaly podporují růst kořenů

Více než devadesát procent chodbiček je osídleno kořeny rostlin, protože jim bez odporu umožňují proniknout do hlubších vrstev půdy a najít zde ideální podmínky pro růst (žížalí exkrementy bohaté na živiny, voda).  

Žížaly podporují tvorbu a stabilitu půdních agregátů

Vylučováním hlenu a intenzivním mícháním organických látek s minerálními částicemi půdy a mikroorganismy, vytvářejí žížaly nejen stabilní hrudkovitou strukturu, která pomáhá snižovat tvorbu trhlin v půdě a usnadňuje její kypření, ale také navíc se v ní lépe uchovávají živiny a voda. Produkcí velkého množství trusu tak žížaly kypří těžké půdy a zlepšují soudržnost písčitých půd.

Anektické žížaly jsou schopné proniknout mírně zhutněnými vrstvami půdy a zlepšit vertikální tok vody.

Jak podpořit výskyt žížal?

Obr. 7: Orba mimo brázdu (také někdy nazývaná „on-land“) pomáhá vyhnout se zhutnění půdy ve vrstvě podbrázdí.

Obr. 8: Nepoužívání kombinací příliš těžkých strojů pomáhá chránit žížaly.

Obdělávání půdy rozumnou orbou

• Používat pluhy a rotační brány všech typů pouze tehdy, je-li to nezbytně nutné. Podle období, kdy jsou používány, masivně ničí žížaly, úmrtnost dosahuje až 25 % po orbě a 70 % po přejetí rotační bránou.
• Vyhnout se intenzivnímu zpracování půdy během hlavních období činnosti žížal (březen-duben a září-říjen).
• Práce na suchých nebo studených půdách je pro žížaly méně škodlivá, protože většina z nich se v těchto podmínkách nachází v hlubokých vrstvách půdy.
• Obracet půdu co nejméně. Pokud je nutné orat, je třeba se omezit na mělkou orbu prováděnou pluhem mimo brázdu (také někdy nazývanou „on-land“), což umožňuje vyhnout se zhutnění v hlubokých vrstvách půdy.
• Volit šetrné a minimální metody zpracování půdy a kombinace strojů.
• Půdu zpracovat pouze tehdy, je-li dostatečně vyschlá a má dobrou nosnost.

 Nutné je co nejvíce omezit zhutnění půdy

• Upravit mechanizaci tak, aby se co nejvíce snížil tlak na půdu. Čím těžší stroje používáme, tím se zvyšuje zhutnění půdy, které negativně ovlivňuje počet žížal a dalších živých mikroorganismů.

Pestrý osevní sled zlepšuje potravní nabídku žížal

• Bohatý a rozmanitý přísun rostlinných zbytků do půdy je základem bohatého půdního života. Významně k tomu přispívá rozmanitost rostlinných zbytků a pestrý osevní postup s krycími plodinami nebo zeleným hnojem bohatým na luštěniny, s dlouhou životností a s hlubokými kořeny. Jsou-li žížaly dobře krmeny, jejich populace se nejen udrží, ale dokonce se může i významně rozrůst.
• Půda by měla být vždy pokryta rostlinnými zbytky.
• Posklizňové a rostlinné zbytky jsou pro žížaly i ostatní půdní edafon obrovským přínosem.

Víceleté travní a jetelotravní porosty jsou pro regeneraci žížal přínosnější než jednoleté porosty.

Navrhnout odpovídající hnojení

Zředěná kejda použitá ve správný čas rovněž podporuje příznivé prostředí pro žížaly.

Druh a množství organického hnojiva má vliv na žížaly:

• Dobře zásobená půda vyváženým způsobem je příznivá pro rostliny a i žížaly.
  Mladý kompost je příznivější než zralý kompost, protože zralý kompost obsahuje méně potravy pro žížaly.
  Je účelné, aby organická hnojiva byla zapracována do půdy. Aplikace naředěné kejdy a močůvky: má pozitivní dopad na život žížal. Ovšem amoniak obsažený v nezředěné kejdě může, způsobit poškození žížal zejména pokud je půda nasycená vodou. Kejda by se měla nanášet pouze na půdu, která ji dokáže absorbovat.
  Mírné rozlévání (přibližně 25 m³/ha) kejdy má příznivý vliv na žížaly.
  Přínosné je i pravidelné vápnění pro optimalizaci pH.

Hnojení: co škodí žížalám

• Zbytky rostlin v hlubším půdním profilu.
• Špatně provzdušněné, zhutněné a zaplavené půdy.
• Kyselé půdy s pH nižším než 5,5.

Kolik žížal se nachází v mé půdě?

Populace 120 až 140 žížal na metr čtvereční představuje ideální hustotu pro obdělávané půdy Švýcarské plošiny. Je možné zhruba odhadnout počet žížal v půdě:

Test rýčem:

Zkouška rýčem 10 x 10 cm do hloubky 25 cm ve středně těžké, úrodné hlinité půdě by měla obsahovat jednu nebo dvě žížaly (což odpovídá 100 až 200 žížalám na metr čtvereční).

Počet věžiček:

Věžičky se počítají na ploše 50 x 50 cm během hlavních období činnosti žížal (březen-duben a září-říjen):

• Do 5 věžiček: Nízká aktivita žížal, půda obsahuje málo žížal.
• 10 věžiček: Střední aktivita žížal.
• 20 věžiček a více: Výborná aktivita žížal, půda obsahuje hodně žížal.