Původ

Domovinou sóji je Asie. Známa už před 5000 lety.

Morfologie

Kořenová soustava mělká. Lodyha přímá, keříčkovitá, vysoká 30 - 50 cm, rozvětvená, chlupatá, někdy popínavá. Listy jsou trojčetné, lístky vejcovitého tvaru a chlupaté. Květenství tvoří hrozen složený z 15 - 20 květů bílé až fialové barvy. Plodem je lusk obsahující 2 - 4 semena, delší, širší a zploštělý. HTS 100 až 200 g.

Ekologické požadavky

Nejteplejší oblasti ČR. Vyžaduje neutrální, písčitohlinité až hlinité, záhřevné půdy dobře zásobené humusem.

Biologie

Sóju řadíme k jednoletým teplomilným pícninám. Vhodná teplota pro klíčení je 10 °C. Mladé rostlinky však odolávají nízkým teplotám -3 až -5 °C. Růst zastavuje při teplotách 12 - 14 °C. Sója je náročná na půdní vláhu a vlhkost vzduchu. Nejvyšší potřebu vody vykazuje v období květu a nasazování lusků, kdy v průběhu 1 měsíce potřebuje cca 100 mm srážek. Daří se jí v oblastech, kde roční průměr srážek dosahuje hodnot 580 – 600 mm.

Pícninářský význam

S rozvojem konzervačních technologií vzrostlo pícninářské využití celých rostlin sóje sklizených v zeleném stavu. Jedná se o využití celých rostlin sóje k horkovzdušnému sušení pro výrobu úsušků a sójové moučky, dále pak pro sklizeň celých rostlin sóje ve formě drtě (GPS) s následnou konzervací silážováním. Krmivářskou kvalitu sóje můžeme využít i při přímém zeleném zkrmování sóje, pěstované ve směskách s glycidovými pícninami, např. s kukuřicí. Díky vysokému obsahu vlákniny se dá zelená píce a konzervovaná krmiva využít pro výživu polygastrických zvířat.