Lidé si obvykle myslí, že květenství slunečnic jsou vždycky orientována směrem ke Slunci. To ovšem není pravda.
U slunečnic se každý den otáčejí za slunečním světlem listy a poupata (tedy mladá, ještě nerozvitá květenství). Poupata i plochy listů míří ráno přibližně k východu. Přes den sledují pohyb Slunce po obloze a díky tomu zachytí více světla potřebného pro fotosyntézu. Večer jsou pak otočeny na západ; většinou ne úplně, ale nemůžeme jim upřít snahu se západu aspoň přiblížit. V noci se pohybují opačným směrem, aby se před rozedněním vrátily zase na východ.
Kdybychom tedy natáčeli slunečnicové pole několik dní na video a záznam hodně zrychlili, viděli bychom rostliny, jak se každý den hýbou ze strany na stranu. Trochu by připomínaly diváky tenisového zápasu, kteří sledují míček létající z jedné poloviny kurtu na druhou.
Jakmile však slunečnice rozkvetou, otáčení za Sluncem postupně ustává. Plně rozkvetlá květenství nakonec míří celý den na východ a plochy listů obvykle na jih. Proč jsou květenství zrovna „čelem k východu“? Spekuluje se, že ranní světlo tak rychleji vysuší rosu vysráženou přes noc na květech. Ty jsou pak méně ohrožené houbovými chorobami, jimž se daří ve vlhku. Květy zároveň nejsou přímo vystaveny poledním slunečním paprskům. Proto se tolik nepřehřívají, což může mít příznivý vliv na životnost pylu.
Slunečnicové pole v pozdním odpoledni. Slunce je na západě, květenství ovšem směřují k východu. Zdroj Wikimedia Commons, autor shirleybolling2005, licence Creative Commons Attribution 2.0 Generic.Podle dosavadních výzkumů se zdá, že pohyby listů a poupat slunečnic jsou ovládány jednak světlem, jednak denními biologickými hodinami. Prakticky všechny rostliny vnímají intenzitu, barvu i směr světla a na tyto podněty reagují. Není tedy příliš překvapivé, že některé druhy umí natáčet listy nebo květy za Sluncem.
Jenže slunečnice se navíc v noci „vrací“ ze západu na východ. Což není reakce na směr dopadajícího světla, ale proces řízený samotnou rostlinou – nejspíš jejími biologickými hodinami. Tato časomíra organismům říká, kolik je hodin a co mají zrovna dělat. (U lidí například kontroluje rytmus spánku a bdění.) Vnitřní hodiny zřejmě pomáhají koordinovat pohyby slunečnice také přes den. Listy a mladá květenství se totiž otáčejí i při zatažené obloze, kdy se nemohou orientovat podle Slunce.
Jak se vlastně slunečnice hýbe, když nemá svaly? Horní část stonku a řapíky listů se ohýbají díky rozdílům v prodlužovacím růstu buněk. Pokud se například rychleji prodlužuje pravá polovina stonku, nakloní se stonek doleva. Stejný trik používá většina rostlin. Některé druhy mají navíc v řapících speciální orgány podobné našim kloubům. Jejich ohýbání zajišťují vratné změny v objemu buněk. Zjednodušeně řečeno, rostlina pumpuje vodu dovnitř některých buněk, zatímco z jiných ji odčerpává pryč.
zdro: prirodovedci.cz