Doplácejí na to zejména středně velké a menší chovy. Část z nich delší dobu dotuje ztrátovou výrobu z jiné činnosti nebo hospodaří na hraně rentability. Pokud však nevidí naději na zlepšení, přestává jim chov prasat dávat smysl.
„V červenci odtud odjede poslední prase,“ říká Jana Krasulová, předsedkyně představenstva zemědělské společnosti Paseka, která na Olomoucku chová 13 tisíc zvířat. Kilogram na jatka prodává za 27 korun, tedy zhruba pět korun pod náklady.
Dilema, zda pokračovat, nebo zavřít, řeší i další chovatelé. Podle ředitele Svazu chovatelů prasat Jana Stibala se k dlouhodobým problémům v sektoru přidala drahá krmiva z loňské neúrody a větší tlak ze strany dovozců, tedy zejména z Německa a Španělska.
Tamním velkochovům, které mohou být z hlediska velikosti efektivnější, nedokážou někteří tuzemští farmáři konkurovat. Jenomže podle Stibala to není vše. Myslí si, že část ceny mohou zahraniční chovatelé dotovat, a to i skrytými dotacemi.
Prasečáky nad propastí
Levné dovozy a drahá krmiva srážejí chovatele prasat na kolena. Některým z nich nezbývá než chovy zavřít. Stokorunové ztráty z každého prasete a na obzoru přestavba starých prasečáků za desítky milionů. Část farem volí bolestivé, ale jednodušší východisko. Raději zavřou.
„Deset let jsem bojovala za to, aby se výroba udržela, ale nejde to,“ líčí Jana Krasulová, předsedkyně představenstva zemědělské společnosti Paseka na Olomoucku. Podnik právě zavírá chovy prasat na svých čtyřech farmách, poslední z původních 13 tisíc zvířat půjde na jatka v červenci.
Za katastrofální označuje zejména poslední dva roky. Každé vykrmené prase, které odchází na porážku, znamená pro podnik ztrátu minimálně 500 korun. „Nevidíme šanci, že by se to v dohledné době zlepšilo,“ dodává žena. Hospodářství ekonomicky stojí na chovu prasat z jedné třetiny. Pokud by je chtělo udržet, muselo by do modernizace desítky let starých prasečáků investovat zhruba sto milionů korun. To při současné ztrátovosti banky nepodpoří.
Podle Krasulové jsou důvodem levné dovozy masa i drahá krmiva. „Vstupy zdražují a výkupní cena masa je stále stejná, kolem 27 korun za kilogram živé váhy. Minimální nákladová cena je 32 korun,“ říká. Krmiva podle některých odhadů kvůli loňské neúrodě zdražila až o třicet procent.
Levné dovozy vepřového jsou pro chovatele problém dlouhodobě. Český zákazník na původ nehledí, řídí se především nízkou cenou. Na tom nic nezměnilo ani povinné označování původu masa od 1. dubna 2015, do něhož vkládali mnozí naděje na zlepšení. „Prodeje zahraničních mas v Česku naopak rostou a z pultů vytlačují maso české,“ shrnul ředitel Českého svazu zpracovatelů masa Jan Katina.
České vepřové maso je nejohroženější potravinářskou komoditou. Česko je momentálně soběstačné z 53 procent a chovatelé se obávají, že závislost na dovozech bude stoupat.Dovoz ze zahraničí loni stoupl zhruba o 10 tisíc tun na 273 tisíc, domácí výroba stagnovala. „Je to určitě škoda, protože maso se k nám zbytečně vozí na dlouhé vzdálenosti a čeští zemědělci opouštějí živočišnou výrobu se všemi jejími pozitivními vlivy na krajinotvorbu,“ dodal Katina.
Mimo jiné proto, že přes rostoucí dovozy účetní hodnota tohoto zboží loni výrazně klesla. Jeden kilogram masa nakupovaného v zahraničí podle Českého statistického úřadu meziročně zlevnil o více než šest korun na 52,15 koruny. Ceny masa v řeznictví a na pultech obchodů se snížily v průměru o 1,50 na 104 korun. V dovozech posiluje zejména role Španělska, dominantní ale zůstává Německo, které pokrývá třetinu zahraničních dodávek. Polsko je pro Česko třetím nejdůležitějším dovozcem s podílem 11 procent.
Nedostupné dotace
Blízko zavření chovu prasat je také Zemědělské družstvo Senice na Hané s jedenácti tisíci zvířaty. „Rozhodujeme se, jak dál. Na osmdesát procent končíme,“ přiblížil výkonný ředitel družstva Lubomír Vítek. „Když odečteme dotace, vyrábíme za cenu pod náklady jako většina chovatelů,“ dodal. Dotace tvoří pro chovatele více než čtyři koruny z ceny za kilogram.
Také v Senicích by se zachování chovů neobešlo bez nákladné modernizace. Podle Vítka nejde zjednodušeně říct, proč je situace v oboru tak špatná. Tvrdí, že kořeny sahají už před rok 2004, kdy si Česká republika vyjednávala podmínky vstupu do Evropské unie.
„Dotace jsou jednostranně orientovány na plochu. Měly být více vázány na dobytčí jednotky na farmě,“ tvrdí Vítek. „Pro farmáře je složitější vyrobit litr mléka než kilo pšenice, která se navíc prodá do zahraničí. Suroviny vyvezeme a zpátky dovezeme jitrnice, mléko, sýry. Měli bychom zaměstnat lidi doma,“ podotýká.
Pro družstvo nebude uzavření chovů likvidační. Má ještě skot, slepice, ovocné sady, ale také vlastní mlékárnu v Náměšti na Hané či ubytovnu.
Na tom, že je chov prasat ve velké krizi, najdou velké zemědělské podniky vzácnou shodu se sedláky. „Je to děs. Nejenže je letos nízká cena, ale jatka zpřísňují hodnocení prodávaných kusů do tříd, a tím dál snižují cenu,“ popsala Eliška Kravcová, místopředsedkyně Asociace soukromých zemědělců, která chová asi sto prasat v Oseku nad Bečvou.
Farma snížila počty prasnic z původních dvanácti na devět a teď možná půjde až na sedm, chce totiž prodávat přímo z farmy, a ne přes jatka se ztrátou 800 korun na praseti. Navíc ji tíží jeden handicap. „Já na dotace ani nedosáhnu, chtějí po mně takové nesmysly,“ uvedla s tím, že například mnohdy jako malá farma není schopna splnit požadavek na takzvané dobytčí jednotky. „Pokud se narodí málo selat, mám smůlu,“ dodala.
Unijní guláš
Na těžké podmínky si chovatelé prasat stěžují roky. Teď je podle nich situace ještě horší. „Průměrná cena jatečných prasat byla loni extrémně nízká,“ tvrdí Jan Stibal, ředitel Svazu chovatelů prasat. Srovnatelná byla jen v letech 2010 a 2003.
Nicméně část chovů zavírá každoročně a už několik let trvá stav, kdy se chovy koncentrují do velkých farem nad dva tisíce zvířat.
Současnou nízkou cenu chovatelé vysvětlují přetlakem nabídky v Evropské unii. Ve třetích zemích potřebují státy EU udat desetinu výroby vepřového. V srpnu 2014 začalo platit embargo na dovoz řady potravin včetně masa do Ruska a velcí evropští producenti se přeorientovali na vývoz do Asie, zejména Číny, Japonska a Hongkongu. Čína však nyní zakazuje dovoz ze zemí, kde se vyskytuje africký mor prasat. Odpadli tak dva významní exportéři, Polsko a Belgie, a na trhu je přebytek evropského masa.
Silně orientováni na vývoz do Asie jsou i dva největší dodavatelé do Česka, Německo a Španělsko.
„Obě země jsou obrovským trhem s velkými jatkami. Produkce ve Španělsku navíc v posledních letech rychle roste. Předpokládám, že aby dokázali odbýt maso, tlačí ceny dolů,“ říká Stibal. Na otázku, proč je maso z dovozu tak levné, sám hledá odpověď. Částečně si to vysvětluje lepší efektivitou zahraničních velkochovů, částečně skrytými dotacemi. Ty jsou však neprokazatelné.