Některé složky a diskuze jsou přístupné pouze registrovaným uživatelům. V současnosti registrujeme každého kdo zažádá.
Diskuzi jsme převedli na facebook, tak se těšíme na podměty a příspěvky zajímavých článků nebo videí.

Plodiny

Mák je stará kulturní rostlina, která se zřejmě v oblasti Středozemního moře pěstovala již v 6. tisíciletí př.n.l. Patří do čeledi Papaveraceae, která zahrnuje více než 100 druhů. Mák setý je jednoletá bylina s lodyhou 0,3 až 1,8 m vysokou, na řezu vyplněnou dření. Zubaté až vykrajované listy objímají stonek, květy jsou nejčastěji bílé s fialovou skvrnou. Plody jsou mnohosemenné tobolky - makovice.

Pěstování máku má v ČR dlouholetou tradici. Nové exportní možnosti se v posledních letech naskýtají proto, že bylo jeho pěstování v mnoha zemích zakázáno, aby jeho rostliny nemohly být zneužívány, jako nežádoucí drogy, nebo suroviny pro výrobu nelegálních omamných prostředků. Zákonem o návykových látkách č. 167/1998 Sb. - platný od 1. 1. 1999 - je stanovena ohlašovací povinnost osob pěstujících mák a konopí pro osoby pěstující mák setý na celkové ploše větší než 100 m2. V posledních letech se osevní plocha máku značně zvýšila, což potvrzuje i osev máku v roce 2001 na cca 33 tis. ha. Postupně se rozšiřují i plochy máku ozimého.

Mák nemá zvláštní požadavky na prostředí a u nás se dá pěstovat zejména v řepařském a bramborářském výrobním typu. Citlivě reaguje na nevyrovnanost a odchylky v půdě, výživě a na povětrnostní podmínky.

Požadavky na světlo – nedostatek se na rostlinách projevuje celkovým oslabením, snížením výnosu semene i menším obsahem alkaloidu v tobolkách a v období pomalého růstu může vážně ohrozit vitalitu vzešlých rostlinek, které mají velmi úzké děložní lístky s malou asimilační plochou. Zastíněné květy a vyvíjející se tobolky vytvářejí drobná semena a při silném zastínění nemusí semena vytvořit vůbec.

Dostatečné slunečné ozáření je nutné pro vývin silných rostlin ve stádiu listové růžice a zejména v období rychlého růstu. Slunečné a teplé počasí v době kvetení a zrání tobolek je velice žádoucí, protože tento proces urychluje. Velmi citlivě reagují na délku a intenzitu osvětlení rostliny z podzimních a zimních výsevů.

Nároky na teplo – se během vegetace mění. Teplota je rozhodujícím činitelem pro energii klíčení. Při teplotě 10°C klíčí semena během 5 – 6 dnů a při teplotě 18 - 20°C během 3 – 4 dnů. Další zvyšování teploty klíčení naopak zpomaluje a při 30°C semena klíčí jen málo. Vzcházející rostliny hynou až při –6 až –8°C, a proto je možné mák vysévat i na podzim, nebo v zimě. Avšak s nástupem rychlého růstu stonku se odolnost vůči nízkým teplotám rapidně snižuje. V dalších fázích růstu je už mák na teplo náročný.

Nároky na vláhu – mák je na vláhu velice náročný po vzejití až do rozkvětu, teprve potom se nároky značně snižují. Celková spotřeba vláhy se odhaduje na 250 – 350 l na m2 při jarním výsevu a při podzimním ještě o 50 l vody více. Vzhledem k této vlastnosti se pro pěstování máku hodí jak řepařský, tak bramborářský výrobní typ.

Požadavky na půdu – mák je plodina, která velmi citlivě reaguje na půdní nevyrovnanost i změny, které v ní během vegetačního období nastávají vlivem agrotechniky, výživy a počasí. Proto klademe zvláštní důraz na pečlivou a rovnoměrnou zpracovanost půdy. Nejlépe mu vyhovují nezaplevelené pozemky, se středně těžkými, hlubokými, hlinitými až hlinitopísčítými půdami, dostatečně provzdušněnými a strukturními. Mladým rostlinkám, zvláště při vzcházení velmi škodí půdní škraloup a proto by se mák neměl pěstovat na půdách se sklonem ke kornatění.

Nedostatečně vyvinutý porost, slabé a snadno poléhající rostliny vyrůstají na půdách s vysokou hladinou spodní vody, na půdách mělkých a na chudých na živiny (BECHYNĚ et. al. 1985).

Bělosemenný mák ustoupil spolu s odrůdami máku se stříbrošedým semenem odrůdám modrosemenným s vyšším obsahem morfinu v makovicích.

Některé z  odrůd mají větší náchylnost k otevírání tobolek. Pod bliznovými paprsky se při dozrávání zvětšují v makovicích otvůrky až do té míry, že jimi může propadnout semeno. S tímto nepříznivým jevem se setkáváme hlavně v období nadměrného vlhka, nebo střídání vlhkých a suchých period při dozrávání máku. V některých letech se makovice otevíraly až ze 40% a tomu také odpovídaly ztráty.

Bělosemenné odrůdy poskytují asi o ¼ až 1/3 nižší výnos semene a voskový povlak na rostlinách je nohem nižší. Vlivem tohoto jsou pak rostliny více náchylné na poškození herbicidy FÁBRY et. al. 1992).

Nepotravinářské využití

Zvyšuje zájem o téměř zapomenutý bílý, nebo růžový mák. Část současné produkce se zpracovává na olej pro technické oleje.

Dodnes neztratily svůj význam ani využití máku jako drogy, a tak se prázdné makovice obsahující cenné alkaloidy (morfin, kodein, papaverin aj.) staly významnou surovinou k výrobě léků. (BECHYNĚ et. al. 1985).

Technologie pěstování

Předplodina musí máku zajistit čistý pozemek bez plevelů a dobrou zásobu pohotových živin. Mák nelze zasít po předplodině, která byly ošetřena herbicidy, na jejichž rezidua je velmi citlivý. Nejvhodnější předplodinou pro mák jsou hnojem hnojené okopaniny, luskoviny a jeteloviny.

Podzimní i jarní příprava půdy by být kvalitní a pečlivá a měla přísně sledovat omezení plevelů.

Podzimní příprava půdy vyžaduje kvalitní hlubokou orbu s předchozí podmítkou a ošetřením půdy proti výdrolu a plevelům. Ve většině případů se neosvědčilo dříve doporučované urovnání povrchu před zimou. Taková půda snadno kornatí, hůře přijímá vláhu a na jaře pomaleji vysýchá. Hrubé urovnání povrchu lze doporučit jen na lehkých a vzdušných půdách.

Jarní příprava půdy je jedním z nejdůležitějších cílů je upravit půdu tak, aby při setí nedovolovala zapadnout semenu do příliš velké hloubky. Příliš  hluboko nakypřená půda bývá příčinnou nerovnoměrného, nebo nedostatečného vzcházení rostlin. Pokud je půda příliš nakypřená, doporučuje se převálení válcem.

Půda by měla být nakypřená do hloubky 4 – 5 cm, urovnaná s pevnějším se»ovým lůžkem. Příliš jemně připravený povrch není žádoucí, taková půda se snadno slévá a vytváří škraloup, který brání vzcházení rostlin. Kvalitní půdy lze nejlépe připravit vláčením. Takto připravený povrch není příliš jemný, vyskytují se zde hrudky, které by neměly bát větší než 4 – 5 cm. Mohou být dokonce ve prospěch rostlinám při počátečním růstu. Brání kornatění půdy, chrání rostlinky proti chladu a výsušným větrům (FÁBRY et. al. 1992).

Vhodná organizace porostu úzce souvisí s výsevem, musí zajistit optimální růst a vývin jednotlivých rostlin a jejich výborný vzájemný vztah a co největší konkurenci vůči plevelům a jiným nežádoucím vlivům.

Stanovení optimálního sponu, v němž budeme rostliny pěstovat v určitých podmínkách patří k rozhodujícím faktorům ovlivňujícím produkci. Se zvětšující se výživnou plochou vzrůstá počet makovic na rostlině, počet listů, tlouš»ka lodyhy i počet rostlin. Hmotnost makovic, jejich objem a hmotnost semene  z jedné rostliny se také zvyšuje, avšak průměrná hmotnost jedné makovice se semeny se snižuje. S větší hustotou porostu ubývá výnosu u jednotlivých rostlin, ale celkový výnos z plochy se zvyšuje.

U dnešních odrůd se jako optimální jeví 65 – 70 rostlin na m2. Nejlépe přitom vyhovuje spon čtvercový.Pro dosažení maximálního výnosu je žádoucí co nejvíce velkých a středně velkých makovic, jejichž tvar se co nejvíce blíží tvaru kulovitému. Těchto znaků nelze dosáhnout v nadměrném sponu s malým počtem rostlin, kdy se rostliny silně větví.

Při výsevu máku je třeba vhodně sladit dobu setí, velikost výsevku a způsob setí.

Doba výsevu – závisí na průběhu předjarního počasí. Vysévat bychom měli bezprostředně po přípravě pozemku do vyzrálé půdy, co nejdříve na jaře. Půdní podmínky nám však musí umožnit osivo rovnoměrně rozložit do stejné hloubky. Proto nelze termín výsevu uspěchat na úkor kvalitní předse»ové přípravy půdy.

Mák bychom měli vyset nejpozději do konce dubna. V posledních letech, vyznačujících se mírnými zimami, se osvědčily také podzimní výsevy. Porosty z těchto výsevů jsou mohutnější, rostliny jak v nadzemní části, tak v kořenovém systému dobře vyvinuté. Makovice jsou větší, obsahují více semen a ta jsou velká.

V současné době nemáme k dispozici ozimou odrůdu máku, rezistentní vůči vymrzání a vyzimování, a tak vyséváme jarní či přesívkové odrůdy. Proto je pro zdárný výsledek pěstování rozhodující průběh počasí v zimě a v předjaří. Nejen extrémně nízké teploty, ale i kolísání nízkých a vyšších teplot během dne a noci mohou mladé rostlinky ohrozit. Zdárné přezimování rostlin značně ovlivňuje doba výsevu, ale pro nedostatek zkušeností nelze rezolutně vyhlásit vhodný termín.

Velikost výsevku – by měla být taková, abychom dosáhli optimálního počtu pravidelně rozmístěných rostlin, bez dalších úprav porostu, což závisí na mnoha faktorech. Ukazuje se, že při velmi dobrých podmínkách postačuje výsev 0,8 kg, ale v běžných poměrech vyséváme 1,2 – 1,5 kg/ha meziřádkové vzdálenosti 20 – 25 cm.

Pro usnadnění výsevu malého množství osiva se doporučuje míchat osivo s příměsemi a tak zvýšit jeho celkový objem 1 : 3. Jako příměs se nejčastěji používají semena máku, která se upraží a tím se zničí jejich klíčivost. Je nutné, aby použitá příměs měla stejnou velikost a hmotnost.

Způsob výsevu – předpokladem rovnoměrného vzcházení máku je mělký výsev do hloubky 1 – 1,5 cm. K setí využíváme univerzální secí stroje s úpravou na setí drobných semen a možností nízkého výsevku, dále speciální secí stroje typu „jetelák“, nebo stroje pro výsev zeleninových semen.

 Mák se dá rovněž pěstovat ve dvojkultuře, nebo ve sdružených kulturách spolu s jinými plodinami. Vysévají se buď současně, nebo smíchané s osivem máku do týchž řádků, nebo odděleně mezi řádky máku, nebo napříč.

Mák se často pěstuje s krmnou mrkví, nebo kmínem. V tomto případě vyloučíme použití herbicidů (které mák špatně snáší) protože provádíme kultivaci  kmínu, nebo mrkve. Tyto plodiny vzcházejí cca o 3 týdny později než mák, proto je vhodné použít nějakou značkovací plodinu (ředkvička, hořčice), abychom mohli začít s kultivací dříve (SCHREINER et. al. 1986).

Mák je velmi náročný na živiny. Při výnosu 1,2 t/ha odčerpá asi 60 kg N, 11,3 kg P, 61,4 kg K a 57 kg Ca.  Při hnojení chlévským hnojem, nebo kejdou si musíme být vědomi některých záporných vlivů. Velká vrstva hnoje může vytvořit překážku a narušit tak přístup kapilární vody k semenům a zhoršit podmínky pro počáteční růst rostlin. Kejda zase může způsobit nadměrné zaplevelení porostů obtížnými plevely, jejichž semena se ze sklizeného máku velice obtížně čistí (merlíky).

Hnojení dusíkem musí být velice opatrné, protože porosty přehnojené snadno poléhají, nerovnoměrně a dlouho kvetou a dozrávají. Dusík podporuje rozvětvování rostlin a tím i větší počet makovic na rostlině. Nedostatek dusíku se projeví světle zelenou barvou rostlin, které mají úzké listy a přitisklé ke stonkům.

Draslík a fosfor podporují odolnost rostlin proti poléhání tím, že zvyšují pevnost stonků. Mimo hlavních živin vyžaduje mák i dostatečné množství stopových prvků. Největší nároky má na bór a molybden. Pro dodání těchto prvků jsou nejvhodnější listová hnojiva v 1% koncentraci, tato lze aplikovat spolu s herbicidy, nebo insekticidy (HOSNEDL et. al.).

V letech, která jsou velmi příznivá pro vzcházení rostlin, nebo při zvolení příliš velké výsevní normy jsou vzešlé porosty přehoustlé a vyžadují opravné zásahy na snížení počtu rostlin. Jestliže k nim nepřikročíme, dojde vlivem vzájemné konkurence k částečnému snížení počtu, ale porosty jsou slabé, rostliny jsou příliš vysoké, snadno poléhají a poskytují nízký výnos semene se sníženou kvalitou.

Jedním z možných a jednoduchých způsobů prosvětlení porostů je příčné vláčení. Je nutné s tím začít v době, kdy mají rostliny dva pára pravých listů a podle potřeby jej opakovat, dokud nedosáhneme potřebného množství rostlin.

Další způsob, který nahrazuje jednocení je prosekávání řádků. Husté porosty prosekáváme tak, aby zůstaly málo početné skupinky rostlin, které jsou od sebe vzdáleny asi 15 cm.

Hlavní ochrana proti zaplevelení porostu by měla začít již u předplodiny, kdy je podstatně snazší. Semena máku se konzumují bezprostředně po sklizni, často bez zvláštní úpravy a proto jsou rezidua herbicidů velmi nežádoucí (KOLEKTIV AUTORŮ ČSVTS 1987).

Mezi nejzávažnější choroby a škůdce patří: srdéčková hniloba – fyziologická choroba způsobená nedostatkem bóru, spála máku – objevuje se na slévavých půdách s půdním škraloupem, plíseň maková – objevuje se nejčastěji za deštivého počasí, helmintosporióza máku – nejzhoubnější choroba, sníží výnos až o 80%, krytonosec kořenový – larvy vyžírají chodbičky v kořenech, krytonosec makovicový – larvy vyžírají vnitřní přehrádky makovic a zabraňují tak vývinu semene, mšice maková – saje na všech částech rostlin a ty se pak deformují

Sklizeň máku provádíme ji pokud jsou semena dostatečně vyzrálá a tím odolná proti poškození. Po vysypání z makovice semena ihned mění barvu do světlejšího odstínu, i v tomto období jsou však semena vlhká a vlhkost se mění nejen v průběhu počasí, ale i během dne podle teploty a vlhkosti vzduchu. Proto je nejlépe sklízet v poledních hodinách a podle vlhkosti vzduchu, tobolek a semene upravovat a seřizovat mláticí ústrojí.

Sklizeň přímá – provádí se nejčastěji upravenými obilními kombajny. Zvedneme žací listu tak, abychom usekávali jen makovice s co nejkratšími stonky, mláticí ústrojí rozbije makovici na kousky, tím že vyměníme žaluziové síto za síto se speciálními kruhovými otvory. Sklízíme tak pohromadě semeno i makovinu. Tuto směs dosoušíme a separujeme.

Při tomto způsobu jsou měkká semena vystavena nárazům a tlakům a mohou být snadno poškozena, zvláště nejsou-li plně vyzrálá. Olej se tak dostává v mikrokapénkách na povrch a rychleji žlukne. Semeno ztrácí svoji potravinářskou hodnotu a musí být zpracováno na technické účely. Ekonomika pěstování pak silně poklesne.

Dvoufázová sklizeň – provádí se ve vyšších polohách s větší vlhkostí vzduchu, kde mák dozrává až na počátku září. Nejprve sklidíme makovice a ty po dosoušení vymlátíme a vyčistíme speciální mlátičkou na drobná semena.
 

Pěstování česneku

Česnek se před sázením moří, neboť nakoupená sadba mořená není. Jeho cibule se proto na stroužky rozděluje už na začátku září. Po moření se musejí stroužky 12 hodin sušit a pak uložit na větraném, suchém místě.

Poté se sází do zorané prohnojené půdy. (Pozor ale na to, že česnek nesnáší čerstvý hnůj.) Vhodný termín výsadby se určuje těžko – aby česnek nebyl napadán fuzáriem, měla by teplota půdy trvale klesnout pod 9°C. Jednotlivé stroužky česneku se sází do hloubky mezi 6 a 8 cm, ve vzdálenosti 5 – 12 cm, přičemž řádky by měly být od sebe vzdálené 20 až 40 cm. Sázejí se všechny stroužky kromě poškozených. Pokud je sucho, je potřeba po výsadbě česnek zalít.

Když na jaře teplota vzduchu po tři dny dosáhne 10°C, je potřeba aplikovat ochranu proti houbomilce. Používají se přípravky Karate či Reldan. Během vegetace se mělkou kultivací rozrušuje půdní škralup, na jaře je prospěšná kultivace napříč řádky. Jakmile česnek doroste výšky asi 15 cm, je nutné záhon plít ručně.

Paličáky se musejí zbavovat vrcholů s pacibulkami. A to ihned, kdy se objeví květní stvol, jinak dochází ke snížení výnosu. U některých odrůd to může způsobit velké škody ve výnosu, nehledě na to, že zralé pacibulky způsobují v dalších letech nepříjemné zaplevelení.

Doba sklizně česneku je závislá na konkrétní odrůdě. Česnek se pak suší s natí, kdy se rostliny svazkují a věší na místo ve stínu a průvanu, případně se rozkládají na rošty, do dřevěných beden či na hliněné podlahy. Doba sušení se pohybuje okolo jednoho měsíce. Během sklízení i sušení je třeba dát pozor, aby se česnek neupekl na přímém slunci nebo aby nebyl sušen při vysoké teplotě (např. u střešního hřebene), to by česnek znehodnotilo.

Poté se česnek zbaví nati asi 3 cm nad cibulí a kořeny se zkracují na půl centimetru. Během čištění se také vytřídí malé a poškozené cibule. Pak se uloží na suché, dobře větrané místo.

Dělení odrůd česneku

Odrůdy česneku můžeme rozdělit podle několika hledisek. Nejzákladnějším asi je dělení na česnek paličák a nepaličák.

Paličák a nepaličák

Česnek paličák vytváří kulovité květenství s pacibulkami. Tento květní stvol se musí odstranit, jakmile se objeví, neboť jinak se snižuje výnos rostliny. U některých odrůd může být rozdíl opravdu výrazný. Paličáky dříve vysychají a mají velké stroužky, což je výhoda v kuchyni. Vzhledově bývají atraktivnější než nepaličáky, mají totiž symetričtější cibuli a fialovější zbarvení. V České republice jsou kupodivu paličáky oblíbenější, v ostatních zemích preferují nepaličáky.

Česnek nepaličák květní stvol nevytváří, proto se v tomto smyslu snáze pěstuje a je mimo Českou republiku oblíbenějším typem. Obecně mají nepaličáky spolehlivější výnos a lépe se přizpůsobují prostředí, v průměru mají vyšší skladovatelnost a bývají ostřejší.

Stroužky paličáků směřují ke středu cibule, u nepaličáků jsou orientovány ve spirále okolo středu.

Ozimé a jarní česneky

Ozimý česnek se sází na podzim (či na začátku zimy) a sklízí v létě následujícího roku. Mívá kratší skladovatelnost než jarní česnek, vyskytuje se však ve větším spektru odrůd a je také snáze k dostání.

Jarní odrůdy česneku se mohou sázet jak na jaře, tak už na podzim. Jeho výhodou je lepší skladovatelnost a také to, že v případě jarní výsadby se snižuje riziko napadení některými chorobami a škůdci.

Česnek konzumní a sadbový

Konzumní česnek je určen k okamžité spotřebě v kuchyni. (Slovo „okamžité“ neberte doslova, např. odrůda Benátčan má trvanlivost až 2 roky, u ostatních odrůd je tato doba kratší.) Sázet konzumní česnek je velice riskantní, existuje velká pravděpodobnost, že jeho cibule mají nějaké zdravotní problémy, které jsou pro člověka naprosto neškodné, v úrodě však za rok mohou způsobit velké škody.

Sadbový česnek musí dosahovat daleko vyšší kvality, bývá několikrát během vegetace i při sklízení a sušení kontrolován. Kupují jej pěstitelé, aby ho mohli sázet. Vinou důsledně kontrolované produkce je sadbový česnek dražší než konzumní. Při jeho výsadbě jsou rizika, že si na pole zatáhnete chorobu, výrazně nižší než u česneku konzumního. Bohužel často na tržnicích i při prodejích na internetu (výjimku však netvoří ani kamenné obchody) jsou za sadbový česnek označovány i materiály, které zdaleka nesplňují podmínky sadby. Sadbový česnek se prodává nemořený (to by totiž musel být rozdružen na jednotlivé stroužky). Při jeho manipulaci či konzumaci tedy není třeba se obávat zdravotních problémů.
Česnek, který vypěstujete ze zakoupené sadby, nesmí být prodáván ani inzerován jako sadba. Za splnění určitých podmínek smí být prodáván výhradně jako česnek konzumní.

Nejčastější omyly o česneku

Konzumní česnek je možné nasázet.

Toto je omyl, který má snad nejhorší následky. Je důležité vědět, že jako konzumní se prodávají ty cibule, které jsou z nějakého důvodu určené jako nevhodné k sázení. Tyto choroby člověku nijak neublíží, pokud se ale dostanou do sadby delší dobu před sklizní, dokážou celou úrodu zlikvidovat.

Česnek se nesmí sázet po bramboráchJde o poměrně často kladený dotaz.

Pokud se sází česnek po bramborách, je třeba sázet co nejpozději, aby se negativní vliv brambor omezil. Nevhodnou předplodinou je hrách, obiloviny (ty česnek zaplevelují); cibule, česnek a pór (napadají je shodní škůdci a choroby). Sázení česneku po bramborách má výhodu v tom, že půda je dobře zpracovaná, a tak se do ní dobře sází.

Sázejí se pouze velké stroužky česneku, z malých by vyrostly malé cibule.

Pokusy šlechtitele česneku Ing. Jana Kozáka i jeho smluvních pěstitelů dokázaly, že u kvalitních odrůd není nutné se obávat, že by z malých stroužků vyrostly další rok malé cibule. V porostu není poznat, která rostlina má původ ve velkém stroužku a která v malém. Vyhazování malých stroužků je podle něj zbytečným plýtváním kvalitní sadby.
Těžko říci, odkud tento poměrně hodně zakořeněný „mýtus“ pochází. Nevnutili ho zákazníkům prodejci ve snaze prodat česnek co nejdráže? (Zákazník kupoval česnek s velkými stroužky, které více váží, a tak jsou dražší, a ty malé vyhazoval.)

Zasadím-li zakoupený sadbový česnek, mohu jej po sklizni prodávat jako sadbu.

Ne. Česnek ze sadby vypěstovaný nezískává automaticky možnost být prodáván jako sadbový. Smíte jej prodávat výhradně jako česnek konzumní. (Což se navíc řídí dalšími pravidly, jako že nesmíte prodávat právně chráněné odrůdy bez uzavření licenční dohody.) Prodáváním nebo inzerováním pod označením „sadba“, „sadbový česnek“ či „vhodný k sázení“ se dopouštíte podvodu a vystavujete se riziku potrestání.

 
zdroj : www.cesneky.cz

Meziplodiny jsou rostliny pěstované na pozemku mezi dvěma hlavními plodinami. Pěstování meziplodin nemá přímý finanční efekt pro pěstitele. Meziplodina je pěstována pro zlepšení půdních podmínek, zajištění pokryvu půdy a tím i snížení ohrožení půdy erozí, uložení živin v těle rostliny a opětovné navrácení do půdy po odumření a rozložení.

Pro meziplodiny je důležité, aby využily dobu po sklizni předplodiny (hlavní plodiny) a v brzké době utvořily souvislý porost chránící půdu proti erozi a utvořily stín, který chrání půdu před výparem a ztrátou vláhy. 

Původ

Původní výskyt řepky je vázán na oblast středomoří. Původně se druhy z rokuBrassica uplatňovaly jako zelenina. Ve středověku jejich význam vzrostl a začalo využívání jejich semen na výrobu olejů nebo mýdel.

Morfologie

Rozloženější trsy. Kořen kůlový, dlouhý 60 - 70 cm, boční kořeny kratší a jemné, s hustou sítí kořenových vlásků. Méně vyvinutý kořenový systém mají řepky jarního typu. Lodyhy kulaté, dosahují výšky až 1,10 (pícninářská zralost) a jsou vyplněny dření. Spodní listy jsou drsné, peřenodílné s velkým koncovým úkrojkem, modrozelené. Horní listy jsou celokrajné a hladké. Spodní části listové čepele obepínají lodyhu. Květenstvím je hrozen. Plodem je šešule, která obsahuje 15 - 20 semen. Semena jsou drobná, tmavě hnědé až černé barvy. HTS 5 g.

Ekologické požadavky

V době klíčení a vzcházení vyžaduje dostatek vláhy. Není náročná na teplotu. Daří se jí v v bramborářské a řepařské výrobní oblasti. Při déletrvajících holomrazech je nebezpečí vymrznutí.

Půdy by měly být střední nejlépe hlinité až písčitohlinité, hlubší, pH slabě kyselé. Nevyhovující jsou půdy extremně kyselé, písčité, vysychavé a stejně tak půdy těžko zpracovatelné.

Biologie

Řepka olejka může být jarního nebo ozimého charakteru. Řepka ozimá je typická dlouhodenní rostlina. Na podzim vytváří přízemní listovou růžici a na jaře dochází k prodlužovacímu růstu. Vyznačuje se velmi dobrou chladuvzdorností (až -12oC). Pro podzimní vývoj řepky není důležitá teplota, ale dostatek vláhy pro dobré zakořeňování a vytvoření odpovídající přízemní růžice. Na jaře dochází k prodlužování stonku a zakládání květenství. Do optimální pícninářské zralosti (počátek kvetení) vyžaduje řepka ozimá v jarním období cca 40 dnů s průměrnými teplotami 7 - 8 oC.

Pícninářský význam

K pícninářským účelům využíváme řepky jarního i ozimého charakteru.

Řepka pro pícninářské využití může být ke krmení pěstována jako hlavní plodina (podzimní nebo jarní ve směsi s jílkem mnohokvětým), jako ozimá meziplodina (směs s ozimou obilninou) nebo jako letní a strnisková meziplodina.

Řepka je alternativním zdrojem za organická hnojiva (zelené hnojení). Zvyšuje úrodnost půdy, odpleveluje. Významný krajinotvorný prvek, brání erozi půdy a vyplavování nitrátů do nspodních vod.

Výnos ozimé řepky je 25 - 30 t.ha-1 zelené píce (15 % sušiny). Řepky pěstované jako strniskové meziplodiny poskytují výnos 15 - 20 t.ha-1 zelené píce (10 - 13 % sušiny).

Obsažené antinutriční látky

Glukosinoláty (GSL) představují významnou skupinu sirných sekundárních metabolitů s toxickými nebo odpudivými účinky.

Agrotechnika

Půda by měla být kvalitně zpracovaná a dostatečně slehlá. Setí řepky ozimé připadá na konec srpna až počátek září. Hustota 1,3 MKS.ha-1 (8 - 10 kg.ha-1), hloubka setí 15 - 20 mm. Šířka řádků 125 - 150 mm.

Na jaře se vysévá krmná řepka koncem března až začátkem dubna. Při použití ozimé řepky se vytváří pouze listy a lodyhy. Ve směsích s jílkem rostliny částečně obrůstají také do druhé seče.

Hnojení dusíkem v dávce 100 kg.ha-1 N. 60 - 70 kg.ha-1 se používá při předseťové přípravě půdy, 50 - 60 kg.ha-1 se aplikuje za vegetace na list. Draslík a fosfor aplikujeme při přípravě půdy v dávce 30 kg.ha-1 P a 70 - 80 kg.ha-1 K.

Zařazení v osevním postupu

Vynikající předplodina pro obiloviny. Žádaný přerušovač obilních sledů. Může se pěstovat jako ozimá, letní nebo strnisková meziplodina.

Sklizeň

Optimální pícninářská zralost ozimé řepky je před začátkem květu (nejvyšší výnos živin z jednotky plochy). Jarní řepku sklízíme za 70 - 80 dnů po výsevu. Sklizená píce musí být zkrmena přímo, bez meziskladování. Při skladování řepky dochází k redukci nitrátů na toxické nitrity.

Původ

Domovinou sóji je Asie. Známa už před 5000 lety.

Morfologie

Kořenová soustava mělká. Lodyha přímá, keříčkovitá, vysoká 30 - 50 cm, rozvětvená, chlupatá, někdy popínavá. Listy jsou trojčetné, lístky vejcovitého tvaru a chlupaté. Květenství tvoří hrozen složený z 15 - 20 květů bílé až fialové barvy. Plodem je lusk obsahující 2 - 4 semena, delší, širší a zploštělý. HTS 100 až 200 g.

Ekologické požadavky

Nejteplejší oblasti ČR. Vyžaduje neutrální, písčitohlinité až hlinité, záhřevné půdy dobře zásobené humusem.

Biologie

Sóju řadíme k jednoletým teplomilným pícninám. Vhodná teplota pro klíčení je 10 °C. Mladé rostlinky však odolávají nízkým teplotám -3 až -5 °C. Růst zastavuje při teplotách 12 - 14 °C. Sója je náročná na půdní vláhu a vlhkost vzduchu. Nejvyšší potřebu vody vykazuje v období květu a nasazování lusků, kdy v průběhu 1 měsíce potřebuje cca 100 mm srážek. Daří se jí v oblastech, kde roční průměr srážek dosahuje hodnot 580 – 600 mm.


Pícninářský význam

S rozvojem konzervačních technologií vzrostlo pícninářské využití celých rostlin sóje sklizených v zeleném stavu. Jedná se o využití celých rostlin sóje k horkovzdušnému sušení pro výrobu úsušků a sójové moučky, dále pak pro sklizeň celých rostlin sóje ve formě drtě (GPS) s následnou konzervací silážováním. Krmivářskou kvalitu sóje můžeme využít i při přímém zeleném zkrmování sóje, pěstované ve směskách s glycidovými pícninami, např. s kukuřicí. Díky vysokému obsahu vlákniny se dá zelená píce a konzervovaná krmiva využít pro výživu polygastrických zvířat.

Při sklizni celých rostlin sóje systémem GPS (při 35 – 40 % sušiny) lze dosáhnout výnosů 25 – 30 t.ha-1 hmoty.

Agrotechnika

Setí ve druhé polovině dubna. Výsevek 0,7 MKS.ha-1. Hloubka setí 4 - 6 cm.

Zařazení v osevním postupu

Sója jako motýlokvětá rostlina je velmi důležitou agrotechnickou plodinou, zlepšující výživné a fyzikální vlastnosti půdy. Je výbornou předplodinou pro většinu zemědělských plodin. Zařazuje se po okopaninách nebo po obilninách.

Kalendář

po út st čt so ne
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31